válkaČeskoslovenskoobjevy

Německou veřejnost chtěla probudit. Nacisti jí za to sťali hlavu

Německou veřejnost chtěla probudit. Nacisti jí za to sťali hlavu
Zdroj: timeline.com

Bílá růže byla nenásilná protinacistická skupina univerzitních studentů, kteří v letech 1942 až 1943 šířili letáky a hesla. Německou veřejnost chtěli probudit z apatie a mimo jiné jim ukázat, jakých zvěrstev se nacisté dopouštěli vůči Židům. Jednou z členek byla také jednadvacetiletá Sophie Schollová.

Simona Knotkova 28. února 2018

Dívka narozená 9. května 1921 byla z nacistické ideologie přitom zprvu nadšená a v jedenácti letech se připojila ke Svazu německých dívek. Brzy si ale začala uvědomovat věci, které narážely na její křesťanskou víru. Hlavně se nedokázala ztotožnit s tím, jak režim zacházel se Židy. V protinacistických názorech ji podporoval i otec Robert a bratr Hans. Robert se za svůj neskrývaný odpor k Hitlerovi dostal později do vězení. Hans se oproti tomu začal angažovat v Bílé růže. Právě k ní se po objevení jednoho z jejích pamfletů přidala v červnu roku 1942 i Sophie.

Bílá růže se opírala především o morální hodnoty křesťanství. Její členové však měli různá náboženská vyznání

Bílá růže se opírala především o morální hodnoty křesťanství. Její členové však měli různá náboženská vyznání

Přes měsíc pracovali na výrobě letáků, které veřejnost informovaly o vraždách statisíců Židů a nabádaly zaměstnance zbrojních továren k sabotážím. V červenci byli čtyři členové včetně Hanse posláni na ruskou frontu jako ošetřovatelé. Hrůzu, kterou spatřili, když míjeli varšavské ghetto, jenom posílila jejich přesvědčení. Zároveň si ověřili, že Němci v bojích se Sověty skutečně ztrácí a nedaří se jim postupovat. Po návratu domů o tom informovali další a Bílá růže začala pracovat ještě horlivěji než předtím.

Letáky se šířily po celém Německu a na budovách se objevovaly názvy jako „Svoboda“ nebo „Hitler – masový vrah“. I když byla Bílá růže nevelká skupina se šesti hlavními členy, její aktivity budily dojem velké státní sítě. A nacisti velmi stáli o to, aby byli dopadeni. K tomu skutečně došlo 18. února 1943.

Sophie Schollová na jedné z archivních fotografií

Sophie Schollová na jedné z archivních fotografií

Sophie a Hans tehdy dorazili na mnichovskou univerzitu s kufry plnými pamfletů. Množství z nich vyhodili z balkonu mezi studenty kráčejícími po nádvoří. Zahlédl je při tom bohužel školník, který dvojici ihned nahlásil. Následovalo zatčení a několikahodinový výslech, po kterém Sophia skončila se zlomenou nohou. Za čtyři dny se konal proces. O osudu sourozenců a dalšího odsouzeného člena Christopha Probste bylo v síni plné Hitlerových přívrženců ale už dávno rozhodnuto…

„Někdo s tím musel začít! Jenom jsme řekli a napsali to, co si myslí spousta lidí. Nemají jenom odvahu to říct nahlas!“ nevzdávala se do poslední chvíle Sophia a neohroženě skákala soudci do řeči. Všichni tři byli odsouzeni ke trestu smrti gilotinou.

Památník obětem Bílé růže před mnichovskou univerzitou

Památník obětem Bílé růže před mnichovskou univerzitou

Před setnutím hlavy Sophia Schollová naposled pronesla: „Takový krásný sluneční den, a já musím odejít. Co ale záleží na mojí smrti, když se nám podařilo tisíce lidi probudit a přinutit je k akci?“

Další články

Zavří­t reklamu