válkaČeskoslovenskoobjevy

Na Potěmkinových schodech tekla krev, naštěstí jen filmová

Na Potěmkinových schodech tekla krev, naštěstí jen filmová
Zdroj: Wikimedia Commons
+ 6 fotek+ 7 fotek

Zatímco Potěmkinovy vesnice ve skutečnosti neexistovaly a byly to jen atrapy, gigantické schodiště v Oděse je skutečné. S knížetem Potěmkinem nemají nic společného, ale objevily se ve slavném snímku Křižník Potěmkin režiséra Sergeje Ejzenštejna, čímž se dostaly do povědomí veřejnosti.

Tomáš Chalupa 24. srpna 2021

V roce 1925 natočil Sergej Michajlovič Ejzenštejn film, který je řadou kritiků považován za jeden z nejvýznamnějších snímků světové kinematografie. Na světové výstavě Expo 58 byl Křižník Potěmkin vyhlášen nejlepším filmem vůbec. Ejzenštejn jej pojal jakožto pětidílné veledílo mapující revoluční rok 1905 v Rusku. Film pojednává o vzpouře námořníků na bitevní lodi Potěmkin. Ti se vzbouří proti carským důstojníkům, kteří je tyranizují, a připojí se k revoluci.

Vrcholnou a nejslavnější scénou tohoto filmu je masakr neozbrojeného davu na na gigantickém schodišti v Oděse, zejména pak scéna umírající matky, která z ruky pouští kočárek s plačícím dítětem, jenž se rozjíždí dolů po schodech mezi umírajícími, utíkajícími i zemřelými.

Thumbnail # Extrémně strmé schodiště postavili v Lutychu pro vojáky, aby je nesvedly z cesty místní prostitutky
Mohlo by Vás zajímat:

Extrémně strmé schodiště postavili v Lutychu pro vojáky, aby je nesvedly z cesty místní prostitutky

Schodiště navrhl v roce 1825 italský architekt Francesco Boffo ve spolupráci s ruským architektem Avramem Melnikovem. O dvacet let později bylo schodiště postaveno pod dohledem britského inženýra Johna Uptona. Schodiště je dlouhé 142 metrů a spojuje samé centrum města s mořským pobřežím.

Schodiště má 200 schodů, ale bylo záměrně navrženo tak, že pokud člověk stojí dole pod schody, zdá se mu jejich délka téměř nekonečná, a stejně tak nekonečný je i počet schodů. První schod je široký 21 metrů, poslední 12 metrů. Další optická iluze spočívá v tom, že pokud se pozorovatel dívá shora, vidí pouze podesty, pozorovatel stojící pod schodištěm vidí pouze stupně. Na vrcholu schodiště je umístěna bronzová socha francouzského vévody Richelieua (celým jménem Armand-Emmanuel de Vignerot du Plessis, vévoda de Richelieu), kterého ruský car Alexandr I. jmenoval v roce 1803 guvernérem Oděsy. Za jedenáct let jeho správy Oděsa značně vzrostla co do velikosti a důležitosti, a vděční obyvatelé mu proto v roce 1828 postavili bronzový pomník a gigantické schodiště po něm pojmenovali.

Thumbnail # Fascinující fotky Prokudin-Gorského vám ukážou carské Rusko v barvách
Mohlo by Vás zajímat:

Fascinující fotky Prokudin-Gorského vám ukážou carské Rusko v barvách

Ejzenštejn použil ve filmu právě toto schodiště, aby sugestivně ztvárnil, jak carské milice zmasakrovaly pokojnou demonstraci. Ikonická scéna, která ve své době vyrážela dech explicitním znázorněním krutého násilí, měla jako své kulisy právě gargantuovské schodiště, kde na kamenných schodech umírali lidé různých sociálních vrstev. Skutečný masakr se ale odehrál v ulicích opodál.

V roce 1955, při oslavách 50. výročí vzpoury na křižníku Potěmkin, bylo schodiště přejmenováno na Potěmkinovy schody. Dodnes patří k chráněným památkám spojených s filmovým průmyslem a je samozřejmě hojně vyhledáváno turisty z celého světa. Vedle schodiště dnes jezdí lanová dráha.

Související články

Další články

Zavří­t reklamu