“Byl to nádherný let v nekonečném tichu, který trval kratičký lidský věk. Malíř a redaktor Ota Mašek skoro omdlel, fotoreportér Jarda Skála přestal fotografovat. Trenér Remsa si omýval obličej sněhem a pisklavý skokan Nor Wirkola přestal pískat.” Takto popsal Ota Pavel v knížce Pohádka o Raškovi nezapomenutelný skok, který hrdinu jeho příběhu vynesl v Grenoblu 1968 k olympijskému zlatu na středním můstku.

Raška se rval o zlato i v závodě na velkém můstku. Znovu navlékl šťastné startovní číslo 51 a znovu si doskočil pro cenný kov. Tentokrát pro stříbro, když o pouhý metr prohrál s Rusem Vladimírem Bělousovem. Mezinárodní lyžařská federace FIS navíc v roce 1968 zkušebně, poprvé a naposledy vyhlásila olympijské hry zároveň mistrovstvím světa. A Raška tak během jedné akce vlastně získal dvě zlaté a dvě stříbrné medaile. Dokázal tak zbořit zažité představy, že Čechoslováci nemají lyžování v krvi.

Bezprostředně po vítězství vyhazovali Rašku jeho reprezentační parťáci nad hlavy.

Domů se rodák z Frenštátu pod Radhoštěm vrátil jako miláček národa. Zatímco ale dnes obdrží olympijský vítěz finanční prémii 1,75 milion korun, před padesáti lety byla situace trochu jiná. Raška tajně vyinkasoval 10 tisíc a zbrusu nový televizor. Nabízenou škodovku 1100 MB musel odmítnout, nakonec se mu ale přeci jen podařilo najít cestu, jak se k vysněnému vozu dostat.

„Nejdřív jsem to dostal na půl roku, že si to pak odkoupím. A protože ta cena ještě byla pořád vysoká, tak mi to pak ještě prodloužili. Rok jsem jezdil s továrním číslem a pak si to odkoupil asi za 35 tisíc. A byl jsem šťastný, že mám auto, protože se mi nikdy nesnilo, že bych si mohl vydělat nebo ušetřit tak brzy na auto,“ sdělil před osmi lety v Českém rozhlasu Jiří Raška.