válkaČeskoslovenskoobjevy

Na novozélandské pláži našli 145 mrtvých kulohlavců, některé museli utratit

Na novozélandské pláži našli 145 mrtvých kulohlavců, některé museli utratit
Zdroj: livescience.com

Čas od času „zblázní“ nějaká velryba nebo i skupina velryb a vpluje přímo na pláž. Naposledy se našlo 145 kulohlavců, což je menší druh kytovců, kteří skončili mrtví na pláži na Novém Zélandě. Důvody, proč se tak velryby chovají, jsou pro vědce zatím spíše záhadou.

Tomáš Chalupa 15. prosince 2018

Nebohá zvířata našli lidé na pláži bohužel v situaci, kdy už tam ležela zřejmě několik dní. Všechny velryby byly mrtvé nebo na pokraji smrti. Ty, které ještě žily, musely být po konzultaci s odborníky utraceny, protože návrat do moře by pro ně znamenal jen smrt.

„Odlehlá oblast, nedostatek personálu a velmi špatný stav velryb nedával jinou možnost než přistoupit k eutanázii,“ řekl místním médiím Ren Leppens z místní policie.

Nebyly to bohužel jediné velryby, které toho víkendu skončily na Novém Zélandu. Na jiném místě našli uhynulé mládě vorvaně a na dalším 10 velrybek malých. Zdá se, že něco se muselo v daném časovém období stát, že tolik velryb najelo na břeh a zahynulo tam.

Jak velrybky malé, tak kulohlavci jsou velmi sociální kytovci, kteří se vyskytují ve stádech přesahujících někdy i sto kusů. Největší počet kulohlavců zahynul tímto podivným způsobem v roce 1918 na Chathamově ostrově. Tehdy tam lidé našli 1000 těchto velryb.

Vědci se obecně domnívají, že echolokace velryb není spolehlivá v mělkých vodách. Je to přitom jejich jediný způsob, jakým se orientují na svých dlouhých plavbách oceánem. Je to asi stejné, jako když se v autě zblázní GPSka, jen s mnohem horšími důsledky. Velryby totiž nejsou schopné své rozhodnutí upravit a často se stává, že i když jsou zachráněny a vráceny zpět do moře, opětovně se vracejí na pláže.

Velryby se ovšem v mělkých vodách obecně nevyskytují. Zřejmě se omylem dostaly při honbě za potravou do vod, kde už jejich echolokace začala selhávat. Jiná teorie vidí hlavní příčinu v sociálních vazbách a stádovém chování velryb. Stačí, když jeden jedinec skončí na pobřeží a ostatní ho následují. Buď se mu snaží pomoci, nebo jej následují jako vůdčího člena stáda. Obě teorie mají ale své nedostatky a vědci připouštějí, že na vině mohou být také jiné doposud neznámé faktory.

Další články

Zavří­t reklamu