válkaČeskoslovenskoobjevy

Mýty o vampýrech mají reálný základ v zákeřné nemoci

Mýty o vampýrech mají reálný základ v zákeřné nemoci
Zdroj: messagetoeagle.com

Vampýři neexistují, tedy pokud nemáme na mysli ony krvesajné netopýry žijící v amazonských pralesích. Ale podle vědců mají i mýty o upírech- lidech reálný základ. Za vše může jedna málo známá choroba.

Tomáš Chalupa 5. srpna 2020

V roce 1819, tedy 80 let předtím, než vyšel slavný román Brama Stokera Drákula, britský lékař s italskými kořeny John Polidori napsal novelu Vampýr. I on v něm popisoval tajemného člověka, který se živí lidskou krví. Tento koncept je tedy univerzálnější a starší než Stokerova kniha. Může ale být na pověstech o upírech něco pravdy?

Něco určitě ano. Už od pradávných časů je s lidstvem podivná nemoc zvaná poryfyrie. V podstatě spočívá v tom, že v krvi se u nemocných lidí nachází méně hemu, nejpodstatnější látky, ze které se tvoří hemoglobin. Někdy se jí říká také vampýří nemoc. Jde o onemocnění, které je dědičné a velmi rozšířené bylo zejména mezi šlechtou ve východní Evropě a na Balkáně. Takže je jasné, odkud vítr vane – Stoker a spol. správně umisťovali vampýry právě do Transylvánie.

Projevy poryfyrie jsou velmi zajímavé, posuďte sami. Nemocní jsou velmi citliví na světlo, na přímém slunci doslova trpí. Nemoc také napadá dásně, které se postupně ztrácejí, čímž odhalují více zuby, ty pak vypadají jako dravčí tesáky. Moč nemocných má rudou barvu, což už od dob středověku vedlo k lidovým pověrám, že je to jasný důkaz, že dotyční pijí krev. Navíc někteří lékaři skutečně navrhovali nemocným, aby pili krev, ovšem zvířecí, čímž by mohli získat více hemu. Také česnek zhoršuje stav a vyvolává další postup nemoci. Konečně i pověra, že vampýři nemají odraz v zrcadle, má co dočinění s poryfyrií. Ta totiž postupem času vede ke zhoršování stavu obličeje. Svalstvo v obličeji rychle ochabuje, kůže je povislá, pohled na nemocného není příjemný, a stejně tak se dotyčný rozhodně rád nedívá na sebe do zrcadla.

Věděl Stoker o existenci poryfyrie? Těžko říct, oficiálně byla rozpoznána devět let před jeho románem, kdy ji objevil H. Gunther. Ještě předtím popsal prvního pacienta s touto nemocí lékař George Harley. Teoreticky tak Stoker mohl o existenci nemoci vědět, jisté to však není. Pravděpodobnější se zdá, že čerpal z mýtů a legend, které o vampýrech kolovaly už celá staletí.

Související články

Další články

Zavří­t reklamu