válkaČeskoslovenskoobjevy

Můžeme změnit svůj osud a nakolik geny ovlivňují naši vůli?

Nyní je možné dešifrovat náš individuální genetický kód, sekvenci 3,2 miliardy „písmen“ DNA, jedinečných pro každého z nás, která vytváří plán pro naše mozky a těla. A právě tato sekvence odkrývá, nakolik je naše chování dáno biologickou predispozicí.

Nedávné výzkumy naznačují, že geny nejen předurčují naši tělesnou výšku, váhu či barvu očí, ale i délku života, inteligenci, impulzivitu a náchylnost k duševním poruchám. Tyto rysy jsou v různé míře vepsány do našich genů.

Většina z těchto genů instruuje nastavení a fungování mozkových obvodů již v prenatálním období. Dnes můžeme vidět strukturu mozku plodu už 20 týdnů před porodem. Jsou zde patrné obvodové změny, které silně korelují s geny, které predisponují například k poruchám autistického spektra a poruchám pozornosti a hyperaktivity (ADHD). Dokonce predisponují k nemocem, které se nemusí projevit po celá desetiletí: bipolární poruše, depresi a schizofrenii.

Podobně jsou do našich mozků vetknuty predispozice k určitému typu jednání. Mezi ně patří třeba inklinace k určitému náboženství, politické ideologii nebo typu přátel, které si vybíráme.

Thumbnail # Žena byla geneticky předurčená k Alzheimerově chorobě. Díky vzácné mutaci je ale zdravá
Mohlo by Vás zajímat:

Žena byla geneticky předurčená k Alzheimerově chorobě. Díky vzácné mutaci je ale zdravá

Propojení přírody s výchovou

Jsou tu ovšem i jiné způsoby, jak lze naše životní zkušenosti předávat po generace, kromě toho, že jsou zapsány v naší DNA. Zabývá se jimi relativně nový vědní obor zvaný epigenetika, jenž studuje změny v genové expresi. Jak známo, některé geny se zapínají nebo vypínají v závislosti na životních podmínkách.

Jedna studie z roku 2014 zkoumala epigenetické změny u myší. Myši milují sladkou vůni třešní, takže když ji ucítí, rozsvítí se jim v mozku zóna potěšení, která je motivuje k tomu, aby pobíhaly kolem a sháněly pochoutku. Vědci se v experimentu rozhodli spárovat tento zápach s mírným úrazem elektrickým proudem. Tato nová zkušenost rychle naučila zkoumané myši změnit své chování – při závanu třešňové vůně znehybněly. A jak vědci zjistili, tato nová zkušenost byla přenášena napříč generacemi jako paměť rodu. Vnoučata myší se bála třešní, přestože sama nezažila elektrické šoky. Prarodičova spermiová DNA zkrátka změnila svůj tvar a zanechala otisk této zkušenosti v genech.

Nyní vědci zkoumají, zda se podobné mechanismy dějí i u lidí. Předběžné výsledky naznačují, že extrémně traumatické události vyvolávají epigenetické změny, které ovlivňují potomstvo. Jedna studie například ukázala, že synové vězňů z americké občanské války měli v polovině 40. let o 11 procent vyšší úmrtnost. Další studie zjistila u přeživších holokaustu a jejich dětí epigenetické změny v genu, který souvisí s hladinami kortizolu, hormonu podílejícího se na stresové reakci. Z výsledků plyne, že potomci těchto traumatizovaných jedinců mají vyšší čistou hladinu kortizolu, a proto jsou náchylnější k úzkostným poruchám.

Thumbnail # Nezdravý životní styl otce může negativně ovlivnit jeho nenarozené dítě
Mohlo by Vás zajímat:

Nezdravý životní styl otce může negativně ovlivnit jeho nenarozené dítě

Zbývá nějaký prostor ke svobodné vůli?

Samozřejmě to není tak, že by náš život byl jednou pro vždy daný nastavením našeho mozku při narození, naší DNA a vzpomínkami předků. Naštěstí je tu pořád prostor ke změně. Víme, že mezi nervovými buňkami se tvoří nová spojení. Při procvičování nové dovednosti nebo opakování učiva se tato spojení posilují a vědomosti se ukládají do paměti.

Pokud je paměť opakovaně oživována, stane se výchozí cestou pro elektrické signály v mozku, což znamená, že se naučené chování stává zvykem.

Má to ovšem jistý háček v tom, že někdy nám staré lekce brání vidět nové pravdy. Spoléháme totiž na vyzkoušené a ověřené trasy ve svém mozku. Změnit svou mysl není proto snadné. Naše osobnost i očekávání jsou založeny na minulých zkušenostech. Může nás to stát příliš mnoho kognitivní energie, aby se rozbily rámce v našich myslích.

Thumbnail # Laveryho elektrický frenometr měřil mozek a vyvozoval z toho charakter
Mohlo by Vás zajímat:

Laveryho elektrický frenometr měřil mozek a vyvozoval z toho charakter

Poznáním ke svobodě

Jednou z největších záhad života je lidská schopnost individuální volby. Některým vědcům by se jistě líbila představa člověka jako elegantního biologického stroje. Vstupy ze světa se zpracovávají v našich jedinečných mozcích a produkují výstup, jímž je naše chování. Nicméně většina lidí by se zřejmě nechtěla vzdát možnosti být svobodnými hráči ve hře zvané život. “Biologický determinismus, myšlenka, že lidské chování je zcela vrozené, oprávněně lidi znervózňuje,” upozorňuje britská vědkyně Hannah Critchlow. “Příčí se nám přijmout myšlenku, že děsivé činy v naší historii spáchali lidé, kteří byli neschopní tomu zabránit, protože to budí hrozbu, že k tomu může zase dojít. Možná bychom místo toho mohli věřit, že nás naše geny neomezují. Uznání biologie, která ovlivňuje naši individualitu, nás pak může zmocnit k tomu, abychom lépe spojili své silné stránky a využili naši kolektivní kognitivní kapacitu ke zlepšování světa.”

Související články

Další články

Zavří­t reklamu