Moroví doktoři byli velmi rozporuplnými postavami středověké Evropy, nikoho neléčili, jen zkoušeli na lidském neštěstí vydělat.

Moroví doktoři byli velmi rozporuplnými postavami středověké Evropy, nikoho neléčili, jen zkoušeli na lidském neštěstí vydělat. | zdroj: allthatsinteresting.com


Moroví doktoři ve středověku nikoho neléčili, byli to spíše šarlatáni a hrabiví výběrčí

TÉMATA: nemoci | mor | evropa | středověk | lékařství | léčba

user-avatar

Tomáš Chalupa

17. 03. 2020 | 09:00

Jen málokterá práce ve středověku byla tak nebezpečná jako práce doktora v časech morové epidemie. Jenže to nebyla práce lékařská, ale jen administrativní, spojená navíc s mnoha nekalými praktikami a slibující spousty peněz. Dnes by se řeklo, že to byli takoví rizikoví exekutoři.

Dýmějový mor zabil ve středověké Evropě 25 milionů lidí během několika let. V době největšího zoufalství, kdy se svět propadal do chaosu, města začala najímat nový druh lékařů, takzvané morové doktory. Ti ale neměli města moru zbavit nebo alespoň zastavit jeho další šíření. Jejich úkolem bylo jen sčítat mrtvé a sledovat průběh nákazy.

Tito moroví doktoři ale ve skutečnosti nebyli lékaři v pravém slova smyslu, většinou neměli ani žádné lékařské vzdělání. Byli to spíše dobrodruzi, jediní lidé, kteří dobrovolně byli ochotní vstoupit do morem nakažených oblastí, většinou jen aby zjistili stav a spočítali mrtvé.

Co se přesně v nakažených oblastech dělo, je sporné. Jsou informace o tom, že se moroví doktoři přiživovali na majetku mrtvých. Upravovali jejich poslední vůle, získávali od nich vysoké sumy peněz za nejrůznější administrativní úkony, celkově měli ze svého počínání velké ekonomické zisky, ostatně jinak by se do něčeho podobného jistě nepustili. Někteří se pokoušeli o léčbu medikamenty, které sami vynalezli (a z nichž byly prakticky všechny zcela neúčinné) a nechávali si za ni zaplatit opět vysoké částky. V podstatě to vše byl jen obchod se strachem a se smrtí.

V roce 1619 vynalezl Charles de l’Orme, dvorní lékař Ludvíka XIII., speciální oblek, který měl svého nositele chránit před morovou nákazou. Byl to právě onen dlouhý kožený plášť a maska se zobanem. Kabát byl navoskován tukem, nosit bylo nutné také rukavice, vysoké boty, zkrátka to byl takový středověký skafandr. A na co že byl vlastně ten zoban? Byl v něm umístěn silný parfém. Oči byly chráněny skleněnými brýlemi. Jednu slabinu však oblek měl – v zobanu byly dírky pro dýchání, takže těmi se mohl dostat mor rovnou do nosu. A to se také velmi často stalo, takže mnoho morových doktorů zemřelo na mor.

Většina morových doktorů byli diletanti. Jejich snaha léčit mor byla naprosto neúčinná, mnohdy také bolestivá. Nebylo výjimkou, když léčba moru průběh nemoci jen urychlila a nebožáka poslala na onen svět rychleji, než kdyby jej neléčil nikdo.

Není chybou morových doktorů, že se mor nepodařilo zastavit a měl tak devastující účinky na obyvatele, ale rozhodně v boji s nákazou nesehráli žádnou pozitivní úlohu. Byli to v podstatě šarlatáni, dobrodruzi, podivíni nebo prostě jen hrabivci, kteří se rozhodli hrát vabank s osudem, a většinou prohráli.

user-avatar

Tomáš Chalupa

17. 03. 2020 | 09:00

Zavří­t reklamu