válkaČeskoslovenskoobjevy

Maják uprostřed nicoty, to je nejosamělejší místo na světě

Maják uprostřed nicoty, to je nejosamělejší místo na světě
Zdroj: amusingplanet.com
+ 1 fotka+ 2 fotky

Už jsme vám ukazovali polární stanice i malé ostrůvky, kde není široko daleko vůbec nic. Ovšem maják uprostřed jezera Superior je přezdíván nejosamělejším místem na světě a je to označení přiléhavé. V okolí 40 kilometrů není žádná pevnina, maják je nejodlehlejší stavbou tohoto druhu na světě.

Tomáš Chalupa 31. srpna 2020

Útes, na kterém maják stojí, objevil v roce 1835 kapitán Charles C. Stannard. Dostal za úkol pátrat po útesech těsně pod hladinou, na které by mohly najet lodě a potopit se. Bylo nutné tato nebezpečná místa zmapovat. Americká majáková služba poté rozhodla, že je na tento útes nutné postavit maják.

V roce 1868 zde byl nejprve postaven malý maják, který měl vyzkoušet pevnost útesu. Když kovová konstrukce přežila několik let uprostřed bouří a divokých vln, bylo jasné, že by zde mohla stát i větší stavba.

Skutečný plnohodnotný maják se zde stavěl pět let a nebylo to vůbec jednoduché. Dělníci se museli přes zimu vrátit na pevninu, a když se na jaře vrátili, zjistili, že jejich dílo je pobořené živly, které celou zimu řádily. Stavět se tedy muselo zase od znova. Maják se podařilo dokončit v roce 1882. Na výšku měří 23 metrů a uvnitř má sedm pater.

Život na majáku byl drsný. Strážci majáku zde nesměli mít své rodiny ani žádné ženy, což vedlo k tomu, že se do služby hlásili jen otrlí mořští vlci. Ti tu mohli celé dny trávit jen hraním karet a rybařením. Aby se zde člověk nezbláznil, mohl zde sloužit jen tři týdny a pak měl být vystřídán. Louis Wilks zde trhl rekord, když tu strávil nepřetržitě celkem 99 dní. Celkem zde pracoval dvacet let mezi roky 1936 a 1956. Byl legendou a ikonou majáku, jeho rekordu se nikdo ani nepřiblížil. Naopak spousta mužů podepsala kontrakt a teprve když dorazili na místo, pochopili, kam se to vlastně dostali. Jeden po příjezdu vyhrožoval, že okamžitě skočí do vody a pokusí se doplavat na břeh, pokud jej loď neodveze zpět, další zde zešílel a musel být odvezen ve svěrací kazajce.

Nejhorší to měli ti, kteří se na maják dostavili po zimní pauze. Maják byl většinou zasypán sněhem a ledem. Strážci museli nejprve sekerami odsekat led a postupně maják zase zabydlet. Jeden rok bylo jezero zamrzlé tak dlouho, že se na maják dostal první strážce až v červenci.

Ani v létě to nebylo lepší. Vanuly silné větry, které zvedaly proti majáku i devítimetrové vlny. Nárazy vln shazovaly z poliček hrnce a talíře, celý maják se otřásal pod jejich údery. Odvézt strážce z majáku bylo kvůli ledu také komplikované. V roce 1913 trvalo týden, než se podařilo prokopat vrstvou ledu ke dveřím majáku a dostat strážce ven.

V roce 1903 zase zapomněla rybářská společnost najatá k dopravě strážců poslat své lodě k majáku. Čtyři strážci tak snědli všechny své zásoby a zvažovali prakticky sebevražednou misi odplutím na malém člunu. V poslední chvíli před vyplutím se je podařilo zachránit.

Skutečná tragédie se ale stala v roce 1961. Tehdy explodovaly barely s benzinem a propanem, což bylo palivo pro generátory. Celý maják byl zdemolovaný, jeden ze čtyř strážců mrtev a zbytek si musel postavit přístřešek na hrázi.Tam čekali na záchranu další tři dny, protože maják nemá žádné rádiové spojení s pevninou.

Maják byl sice opraven, ale od té doby na něm už není lidská posádka a funguje jako automat. Nedá se na něj legálně dostat a dá se vyfotografovat jen z letadla nebo z lodi.

Další články

Zavří­t reklamu