válkaČeskoslovenskoobjevy

Lidé získávali glukózu z rostlin už před 40 000 lety v době kamenné

Lidé získávali glukózu z rostlin už před 40 000 lety v době kamenné
Zdroj: ancientpages.com
+ 1 fotka+ 2 fotky

Vědci nedávno přišli s novým důkazem, který svědčí o tom, že pravěcí lidé doby kamenné ve skutečnosti nebyli tak primitivní, jak se donedávna předpokládalo. Rané jeskynní malby loveckých scén mohou vyvolávat dojem, že naši předkové v době kamenné žili hlavně z masa, ale jak se ukazuje, rostliny a glukóza v nich obsažená byly pro jejich přežití stejně klíčové.

Lenka Vovsová 11. srpna 2020

Právě rostliny bohaté na škrob pomohly našim předkům, aby se jim dobře vedlo i na vrcholu poslední doby ledové. Zatímco důkazy o masité stravě jsou jasné, role rostlinné stravy prozatím nebyla zcela vysvětlena. Zvířecí kosti vydrží miliony let a jsou z nich patrné stopy po řezných nástrojích, ale rostliny takovou „trvanlivost“ nemají.

„Rostliny byly základními potravinami, které tvořily kalorický základ ve většině prostředí,“ říká Dr. Amanda Henry, paleobioložka a docentka na Univerzitě Leiden v Nizozemí.

Hlízy a obiloviny jsou plné škrobu, a jsou tak dobrými zdroji glukózy, což je důležité pro růst mozku a energii. Nejranější důkazy o pojídání hlíz a cereálií, které Dr. Henry našla, jsou staré až 40 000 let a pocházejí z paleolitické éry.

Pozůstatky neandrtálců objevené v jeskyních v Iráku a Belgii vypovídají o tom, že naši předkové pravděpodobně jedli hlízy leknínů a zrna příbuzná dnešní pšenici a ječmeni. Jejich zrna mohli pojídat zelená, kdy je snazší je strávit, ale na druhou stranu mnoho hlíz je v syrovém stavu toxických, domnívá se Dr. Henry a dodává: „Pravděpodobně je vařili.“ Vaření nejen uvolňuje energii v nich obsaženou, ale také zajišťuje, že hlízy jsou bezpečně stravitelné.

„Našli jsme důkazy o ohřívání potravin v přítomnosti vody, což naznačuje, že je vařili,“ upozorňuje Dr. Henry a dále vysvětluje: „Změny v granulích škrobu, které odpovídají tomuto typu vaření, byly nalezeny na zubním kameni.“

Pozůstatky neandrtálců ukazují, že jedli širokou škálu rostlinných potravin, což současně zpochybňuje teorii o tom, že vymřeli proto, že měli chudší stravu než naši přímí předkové.

Během poslední doby ledové, ve které ledovce pokryly většinu území severní Evropy, došlo k explozi nové technologie vyvolané potřebou zpracování nových zdrojů rostlinných potravin – lidé začali využívat kamenný mlýnek.

„Byl to významný evoluční počin, který nastal přibližně před 30 000 lety,“ podotýká Dr. Emanuela Cristiani, docentka prehistorické archeologie na Univerzitě Sapienza v Římě v Itálii. Do té doby lidé používali především nástroje ke štípání a roztloukání, vyrobené z velkých kusů kostí. „V určitém bodě se technologie kamenného mlýnku jeví jako boom. Nebyla používána ke krájení, škrábání nebo prorážení, ale ke mletí nebo drcení materiálu. Znamená to, že lidé hledali nové způsoby stravování během tohoto dramatického klimatického období.“

Díky mletí si lidé mohli nově vyrobit mouku, což je další způsob, jakým získávali energii z rostlin. Výzkumný tým našel důkazy v kamenných mlýncích a také pozůstatky rostlin v zubním kameni, což svědčí o tom, že lovci-sběrači na středním Balkáně jedli velké množství divokého ovsa, luštěnin a mouky ze žaludů.

První důkazy o mouce jsou starší jak 30 000 let a byly nalezeny v Rusku, České republice a Itálii. Je pravděpodobné, že lovci-sběrači v místě, kde italský tým prováděl výzkum, jedli orobince hojně se vyskytující v nedaleké řece. „Myslíme si, že používali většinou kořeny. Kořeny rostlin jsou velice bohaté na škroby a jakmile se vysuší, může se z nich vyrobit mouka,“ míní docentka Cristiani. Z mouky vyráběli sladce chutnající chléb.

Podle vědců průměrný paleolitický člověk, který přežil dětství, se dožil věku 50 až 60 let. „Nebyl to život v luxusu, bylo to pravděpodobně hodně práce a obecně zima, což vyžadovalo trochu více úsilí,“ tvrdí Dr. Henry. Tito lidé podle ní pravděpodobně zemřeli na kombinaci infekcí, parazitů a fyzického traumatu.

Jakmile se lidé začali usazovat, chovat zvířata a pěstovat plodiny, přibylo nemocí, a to hlavně proto, že došlo k přenosu ze zvířat na lidi, čímž poklesla délka života. „Zemědělství bylo spojeno se zvyšováním počtu obyvatel. Lidé sice nežili tak dlouho, ale měli více dětí,“ říká Dr. Henry.

V dnešní době se někteří lidé hledající zdravou alternativu k moderní industrializované stravě obracejí pro inspiraci ke stravovacím návykům našich předků lovců-sběračů. Takzvaná paleodieta se vyhýbá obilovinám, doporučuje minimum sacharidů a propaguje maso a zeleninu. Podle archeologů však takto kompletní strava lovců-sběračů nevypadala. Ti se podle nich živili obilovinami a spoléhali se spíše na sacharidy.

V jedné z posledních lovecko-sběračských skupin, jež stavěly vesnice podél řeky Danube, vědci dále našli zbytky luštěnin, ovsa a žaludů v 10 000 let starých zubech. „To ukazuje, že naše představa o paleostravě založené především na příjmu bílkovin, je kompletně chybná,“ říká Dr. Cristiani a pokračuje: „Je důležité pochopit, jaká skutečně byla dávná paleolitická strava. Byl to velmi vyvážený způsob stravování.“ Jelikož lovci-sběrači potřebovali hlavně kalorie, byly pro ně sacharidy v hlízách a obilovinách velice důležité.

„Mnoho paleodiet mluví o zdraví, ale spíše se za tím skrývá téma hubnutí. Nenapadá mě jediný lidský předek, který by chtěl zhubnout,“ říká Dr. Henry.

Z výzkumu plyne, že strava našich předků byla velmi rozmanitá, stejně jako schopnost přestěhovávat se do nových regionů. „Rostlinná strava se v různých prostředích hodně liší. Takže pokaždé, když člověk přišel na nové místo, musel se naučit, co je jedlé, co by ho zabilo a co slouží jako lék,“ dodává Dr. Henry.

 

Další články

Zavří­t reklamu