válkaČeskoslovenskoobjevy

Krásné art nouveau vstupy do pařížského metra se kvůli neobvyklosti nedočkaly uznání

Krásné art nouveau vstupy do pařížského metra se kvůli neobvyklosti nedočkaly uznání
Zdroj: Wikipedia Commons
+ 14 fotek+ 15 fotek

Možná vás to zarazí, ovšem art nouveau patří mezi nejkontroverznější umělecké styly. I zde se společnost dělí na dva hloučky, z nichž jednomu okázalost stylu přímo uhranula a tomu druhému akorát zamotala hlavu. Podobně dvojaká atmosféra se pojí i s dílem Hectora Guimarda.

Marta Šindlauerová 11. srpna 2020

Hector Guimard patřil mezi největší postavy architektonického a designového stylu art nouveau, pro který jsou charakteristické klikatící se asymetrické prvky. O významu Guimarda svědčí například už jen fakt, že vůbec první art nouveau budovu v Paříži – rezidenci Béranger – měl z architektonického hlediska na starosti právě on. To se psal rok 1898. Hned následující rok měl být důležitým milníkem pro celou francouzskou metropoli – mělo být otevřeno metro.

Metro pochopitelně není jen o tom, co je pod zemí, ale co je i na povrchu. Nadzemní podoba vznikajícího dopravního systému se začala řešit dosti pozdě, a navíc nebylo ani z čeho vybírat – do konkurzu se dostávaly návrhy, kterým se vysmívala celá Paříž. Jednou vypadal nadzemní vestibul jako veřejná toaleta, podruhé jako prachobyčejný novinový stánek, potřetí zase jako mauzoleum. Čas ubíhal, do otevření metra zbývalo jen velmi málo času a situace začínala být kritická. Možná proto se Guimard – do té doby odmítající účast na projektu metra – nakonec rozhodl zasáhnout a nabídl snadno proveditelné a navíc hluboce estetické řešení. Guimard představil vestibuly v typickém „vinoucím se“ designu s použitím železa natřeného nazeleno.

Jelikož nedostatek času už opravdu neumožňoval rozvíjení dalších nápadů, pracoval Guimard pouze se dvěma verzemi vestibulů – jedna se jmenovala édicule (kiosk) a ta druhá entourage (okruh). Pro první byl typický prvek křídla, které bylo umístěno bezprostředně nad vchodem. Železná, zručně tvarovaná kostra pak byla vyplněna sklem. V případě entourage se dá hovořit o poněkud jednodušším řešení, avšak neméně oku lahodícím. Tentokrát se jednalo o nezastřešený vestibul se dvěma svíjejícími se lampami, které byly mezi sebou spojeny obloukem s nadpisem Metropolitain v kaligrafickém stylu, rovněž typickém pro Guimarda (nadpisy byly samozřejmě i součástí varianty édicule).

Ačkoli dnes jsou Guimardovy vestibuly považovány za skvost architektury a kulturní dědictví, ve své době jejich autor čelil drsné kritice společnosti, která považovala okázalé vstupy za příliš „ne-francouzské“ a nehodící se k okolí. Příliš mnoho vestibulů tak bylo z tohoto důvodu bohužel odstraněno. Dnes mohou turisté i místní obdivovat 86 zbývajících stanic, kde se Guimardovo dílo dochovalo, existuje i několik, které jsou přesnou replikou původních objektů.

Související články

Další články

Zavří­t reklamu