válkaČeskoslovenskoobjevy

Když někdo zemřel, Britové o tom vyprávěli včelám

Když někdo zemřel, Britové o tom vyprávěli včelám
Zdroj: Wikimedia Commons
+ 14 fotek+ 15 fotek

Byly doby, kdy téměř každá venkovská rodina ve Velké Británii měla svůj vlastní včelín. Z těch dob pochází zvláštní zvyk „vyprávění včelám“. Když někdo v rodině zemřel, některý z pozůstalých se vydal ke včelínu, posadil se před něj a vyprávěl včelkám o smutné novině i o tom, jaký nebožtík byl člověk.

Tomáš Chalupa 18. listopadu 2020

Věřilo se, že pokud by včelstvo nebylo o takové novině informováno, stalo by se něco zlého – včelstvo by uhynulo nebo odletělo pryč, případně by jeho med nebyl příliš chutný. Někdy se proto včelám vyprávělo i o jiných velkých událostech, jako bylo narození potomka nebo svatba člena rodiny.

Ve středověku byl vztah lidem ke včelám velmi úzký a osobní. Včely byly poklad, protože dodávaly med a vosk, což mohl být vítaný zdroj příjmů pro každého. Včelíny si opatřovaly opatství a kláštery, hrady i větší usedlosti a pak samozřejmě spousta farmářů a zemědělců. Kolem včel existovala jakási posvátná aura, bylo například považováno za velmi nezdvořilé se před včelínem hádat.

Odkud se vzal zvyk mluvit se včelami? Nejspíše z dob Keltů, jejichž druidi měli vždy blízko k přírodě a včely chovali v posvátné úctě. Včely hrály významnou roli v keltské mytologii, byly brány jako tvorové, kteří jsou schopní létat mezi hmotným světem a světem duchů. Pokud někdo chtěl vzkázat něco zesnulým, bylo nejlepší tento vzkaz sdělit včelám a ty ho tam spolehlivě doručily.

Thumbnail # Včely jsou mnohem chytřejší, než se si lidé myslí
Mohlo by Vás zajímat:

Včely jsou mnohem chytřejší, než se si lidé myslí

Tradice mluvení na včely byla rozšířená po celé Velké Británii, ale objevuje se i v mnoha dalších evropských zemích, a dokonce i v Africe nebo Severní Americe. Zpravidla na včely mluví hlava rodiny nebo jeho žena. Probíhalo to tak, že dotyčný přišel ke včelínu, opatrně zaťukal, aby získal pozornost včel, a pak usedl před včelín. Věty pronášel velmi potichu, často spíše mručivě, s nízko položeným hlasem.

Časem se ustálily i verše, které se včelám odříkávaly, například The master’s dead, but don’t you go; Your mistress will be a good mistress to you (Pán domu odešel, ale vy neodcházejte. Paní domu bude dobrou paní i vám). V případě smrti byl na střechu včelína umístěn kus černé látky, pokud se naopak slavila svatba, vyzdoboval se včelín veselými barvami.

Thumbnail # Masarykův hradní včelín – půlka patří včelám, ve druhé je pracovna
Mohlo by Vás zajímat:

Masarykův hradní včelín – půlka patří včelám, ve druhé je pracovna

Ke včelám se vázalo mnoho dalších zvyků a pověr. Pokud vlétla včela do domu, měl brzy přijít na návštěvu někdo neznámý. Včely se neprodávaly, nosilo to smůlu, ale mohly být vyměněny za nějaký dar. Včela odpočívající na slunci na střeše znamenala šťastný den.

Za všemi těmito pověrami a zvyky nacházíme jakousi hlubší pravdu, kterou bychom si měli uvědomovat i dnes. Včely jsou totiž nejdůležitější živočišný druh na naší planetě. Opylují rostliny a umožňují nejen zemědělskou výrobu, ale udržují v chodu vlastně celý potravinový řetězec. Bez včel by nejspíš nebyl možný život, jak jej známe dnes. Bez rostlin se lidstvo neobejde a rostliny se zase neobejdou bez včel.  Možná, že tyto zvyky tak ukazovaly na propojenost nás lidí s tímto hmyzem, který nejspíš vždy bude hrát zásadní roli v našich životech.

Další články

Zavří­t reklamu