válkaČeskoslovenskoobjevy

Každý by si měl občas pobrečet. Japonec vás to naučí ve svém kurzu

Každý by si měl občas pobrečet. Japonec vás to naučí ve svém kurzu
Zdroj: Unsplash

Současná světová situace možná rozpláče i nejednoho cynika, což ale nemusí být na škodu. Podle japonského učitele je pláč ozdravný a na člověka působí ještě lépe než smích nebo vydatný spánek.

Simona Knotkova 18. října 2020

„Pokud pláčete jednou do týdne, můžete žít život bez stresu. Pláč je při redukci stresu mnohem účinnější než smích nebo spánek,“ tvrdí Hidefumi Yoshida, který sám sebe označuje za učitele slz (v japonštině namida sensei). Umění plakat (techniku rui-katsu) učí už několik let všechny zájemce, kteří touží po duševní relaxaci.

Thumbnail # Dívka pláče krvavé slzy. Nikdo neví proč
Mohlo by Vás zajímat:

Dívka pláče krvavé slzy. Nikdo neví proč

„Mou prací je, aby se lidé díky pláči cítili svěžejší. Za posledních sedm a půl let jsem přivedl k pláči skoro padesát tisíc lidí. Abych je rozplakal, využívám filmy, dětské knihy nebo dopisy. Filmy pouštím různé, s rodinnou tématikou, zvířaty, sportovci nebo přírodou. Některé lidi rozpláčou jenom nádherné přírodní scenérie,“ říká pětačtyřicetiletý muž. Dodává, že nejlepším typem pláče je právě ten spojený s dojemnými výjevy, scénami z romantických filmů, četbou knih nebo poslechem skladeb.

Ač jeho relaxační technika může vypadat na první pohled podivně, má své opodstatnění i ve vědě. Každý jistě už zažil pocit úlevy, který se mu dostal po dlouhém a vydatném pláči. Můžou za to hormony oxytocinu a endorfinu, které se během pláče se slzami uvolňují. Pláč rovněž stimuluje náš parasympatický nervový systém, zpomaluje srdeční frekvenci a uklidňuje naši mysl.

Problémem je, že člověk se většinou nedokáže rozplakat na povel. Yoshida své svěřence učí, jak se rozplakat i bez vnějších podnětů z každodenního života. „První jsem si nebyl jistý, jestli se dokážu rozplakat. Byl jsem skutečně překvapený, když jsme v sobě našel tolik emocí a plakal jsem až do momentu, kdy to už bolelo. Poté jsem se cítil odpočatý stejně jako po koupeli,“ vypráví jeden z účastníků jeho kurzu.

I když jsou Japonci geneticky náchylnější k pláči než jiné národnosti, v tamní kultuře se nad slzavými projevy vznáší stigma. I to se Yoshida snaží svými kurzy změnit a své spoluobčany učí, že na pravidelném pláči není nic špatného, naopak.

Další články

Zavří­t reklamu