John Woods se svým hlavním pracovním nástrojem - provazem.

John Woods se svým hlavním pracovním nástrojem - provazem. | zdroj: Profimedia


Kat John Woods prováděl popravy nacistů, dost jich zbabral

TÉMATA: popravy | usa | nacisté

user-avatar

Tomáš Chalupa

12. 02. 2020 | 18:40

John Woods měl v americké armádě speciální roli a privilegium. Byl vybrán, aby věšel nacistické pohlaváry usvědčené v Norimberském procesu. Woods si svou úlohu užíval a byl na ni hrdý, přestože jako popravčí neodváděl dobrou práci.

John Woods se narodil 3. prosince roku 1911 ve Wichitě v Kansasu. V roce 1929 se přihlásil do americké armády. Jenže už o rok později byl vyšetřován komisí, která měla stanovit jeho psychologický profil. Byl označen za psychopata s nenávistnými sklony a armáda ho vyhodila jako zcela nezpůsobilého pro další službu. Zdálo se, že tím účinkování Woodse v ozbrojených složkách skončilo. Vrátil se do Kansasu a živil se, jak se dalo, hlavně manuální prací.

V roce 1943 se mu ale podařilo znovu obléci vojenskou uniformu. Byl převelen k ženijní brigádě a zřejmě se dokonce zúčastnil vylodění v Normandii. Jinak se ale do boje patrně nijak nezapojil. Ale našel své uplatnění jinde než v zákopech. Až do vylodění v Normandii prováděl popravy všech spojeneckých vojáků na Západě britský popravčí, který byl civilista. Po vylodění ale americká armáda hledala svého vlastního kata, který by popravoval americké vojáky usvědčené z těžkých zločinů. Woods se na tuhle práci dobrovolně přihlásil a byl vybrán. Pomohla mu k tomu lež. Komisi nepravdivě uvedl, že byl dvakrát asistentem popravčího v Texasu a v Oklahomě. Jeho žádost tak byla v říjnu 1944 přijata a z Woodse se stal oficiální armádní popravčí.

Historici se dnes domnívají, že jediným cílem Woodse bylo vyhnout se službě na frontě. Nijak zvlášť nestál o to popravovat vojáky, ale věděl, že při tom aspoň nehrozí, že by padl v boji. Díky své nové roli byl také povýšen z vojína na seržanta, čímž mu vzrostl i plat. Zkrátka jeho rozhodnutí mu přineslo poměrně jasné benefity.

Woods do konce války popravil 34 amerických vojáků. Podle záznamů bylo minimálně jedenáct těchto poprav zpackaných a odsouzení museli být oběšeni opakovaně. Jak trýznivé to pro ně muselo být, si není těžké představit. V Německu po válce ale také začal věšet Němce. 29. června roku 1945 oběsil tři Němce odsouzené za vraždu amerického vojáka. Pak následovali další Němci usvědčení z válečných zločinů.

Jeho práci viděl i novinář Herman Obermayer, který si poznamenal, že Woods mluví a chová se jako ztroskotanec. Woods oběsil také 14 mužů usvědčených z válečných zločinů v koncentračním táboře Dachau. Ale vrchol jeho kariéry přišel později. Slavný Norimberský tribunál odsoudil k trestu smrti dvanáct nejvyšších nacistických pohlavárů. Herman Goering a Martin Bormann ovšem spáchali sebevraždu, takže na šibenici šlo jen deset.

Ráno 16. října 1946 se konala poprava všech odsouzených. Ti měli být popraveni standardním oběšením, kdy by mělo dojít k okamžitému zlomení vazu a rychlé smrti. Metoda standard drop se liší od long dropu, při kterém nedochází ke zlomení vazu, ale odsouzený se pomalu dusí. Tento způsob (používaný například komunisty v Československu), je obecně považován za nehumánní.

Jenže Woods svou práci zbabral. Wilhelm Keitel umíral podle svědectví celých 28 minut, než se konečně udusil. Reportér magazínu The Time Cecil Catling napsal, že smyčky nebyly správně uvázány, někteří odsouzení se při pádu praštili o konstrukci a mnozí umírali udušením místo zlomením vazu. I další novináři se zmiňovali o celkově nízké kvalitě poprav a jejich přílišné délce.

Sám Woods ale vidí věci jinak. Novinářům řekl: „Popravil jsem deset nacistů za 103 minut, to byla vážně rychlá práce. Jsem na to hrdý. Nebyl jsem nervózní. Při téhle práci si nemůžete dovolit být nervózní. Rád bych pochválil vojáky, co mi asistovali, měli by je vyznamenat. Někdo tuhle práci musel udělat, tak jsem to byl já, protože jsem se k takové práci nachomýtl náhodou před léty doma v USA.“  Celkem popravil Woods za svou kariéru 93 lidí.

user-avatar

Tomáš Chalupa

12. 02. 2020 | 18:40

Zavří­t reklamu