válkaČeskoslovenskoobjevy

Válečný hrdina i světec. Kněz českého původu Emil Kapaun nasazoval svůj život pro druhé

Válečný hrdina i světec. Kněz českého původu Emil Kapaun nasazoval svůj život pro druhé
Zdroj: Wikimedia Commons
+ 1 fotka+ 2 fotky

2. listopadu 1950 začala další z mnoha bitev korejské války. Americké jednotky byly převálcovány desetinásobnou přesilou Číňanů a Severokorejců. Uprostřed válečné apokalypsy se pohyboval muž, který pomáhal trpícím a dával poslední útěchu umírajícím. To vše v dešti kulek.

Tomáš Chalupa 23. června 2021

Kaplan americké armády Emil J. Kapaun neustále přecházel přes bojovou linii a snažil se táhnout do bezpečí zraněné vojáky. U těch, kterým už nebylo pomoci, klečel, modlil se za ně a snažil se jim ulevit v posledních chvílích jejich životů. Dokonce i když přišel rozkaz všem jednotkám, aby se stáhly, Kapaun odmítl a dál zůstával na bojišti. Zachránil tak téměř 40 vojáků.

Posledním z mužů, které se mu toho dne podařilo vyrvat ze chřtánu smrti, byl seržant Hebert Miller. Ležel na zemi zraněn a zrovna se nad něj skláněl nepřátelský voják, když se odkudsi vynořil Kapaun, odstrčil Severovietnamce a zvedl Millera na nohy. Voják je mohl oba lehce zastřelit, ale byl zcela šokován mírou odvahy toho neznámého muže, který se vrhl mezi nepřátele, jen aby zachránil jednoho bratra ve zbrani. Bylo to naprosto beznadějné, sebevražedné, ale vyšlo to. Voják je jen oba odvedl do zajetí, ale Miller přežil.

Vyhráno ale neměli, to nejhorší je teprve čekalo. Museli ujít dlouhý pochod smrti do zajateckého tábora. 140 mil dlouhou cestu mnoho zajatců nepřežilo. Kapaun pomáhal těm, kteří ztráceli síly, zvedal je znovu na nohy a pomáhal jim v chůzi.

Thumbnail # Ikonické foto: Kaplan drží zraněného vojáka. Kolem něj prolétají kulky
Mohlo by Vás zajímat:

Ikonické foto: Kaplan drží zraněného vojáka. Kolem něj prolétají kulky

I v zajateckém táboře projevoval neuvěřitelné hrdinství. Život v táboře byl těžký, někdy až dvě desítky zavšivených mužů umíraly denně na podvýživu, nemoci a extrémní podchlazení. Kapaun však nemínil propadat zoufalství a ještě se snažil druhé povzbuzovat. Dělil se o své jídlo a opakovaně se mu podařilo z tábora uniknout, aby venku získal nějaké jídlo pro spoluvězně. Za útěk přitom hrozil trest smrti. Pořádal bohoslužby, ale také pomáhal zajatcům s čímkoliv, co potřebovali.

Jenže na to se strážci tábora jen tak nehodlali dívat. Postupně začali Kapauna nenávidět, mše musel sloužit v tajnosti a nakonec jej potrestali tak, že musel nahý stát v mrazu mnoho hodin. Na následky této hrůzy onemocněl. Ještě naposled se zcela zničený a vyčerpaný odhodlal sloužit mši. Pak mu řekli, že půjde do nemocnice. Té se přezdívalo „dům smrti“.

Mnozí muži plakali, když viděli, jaký osud jejich kaplana čeká. „Nebojte se, jdu tam, kde jsem vždycky chtěl být, a až tam budu, tak se za vás budu modlit,“ řekl jim. Když odcházel, nahlas se modlil: „Odpusť jim pane, neboť nevědí, co činí.“

Thumbnail # Farář Josef Štemberka se nacistů nebál, milost prý odmítl
Mohlo by Vás zajímat:

Farář Josef Štemberka se nacistů nebál, milost prý odmítl

Kapaun zemřel v nemocnici několik dní poté na podvýživu a zápal plic. Až do dnešního dne je nositelem největšího počtu vojenských vyznamenání ze všech vojenských kaplanů, mezi kterými nechybí ani nejvyšší americké vojenské vyznamenání – Medaile cti, kterou mu posmrtně v roce 2013 udělil prezident Barack Obama. V roce 1993 ho papež Jan Pavel II. označil za Božího služebníka a v současné době dál probíhá kanonizační proces, na jehož konci by Kapaun měl být prohlášen za svatého. Je mu mimo jiné přisuzováno i několik zázraků.

Emil Kapaun měl české kořeny, oba jeho rodiče byli českými přistěhovalci. Podle pamětníků Emil Kapaun mluvil a sloužil mše i v češtině.

Související články

Další články

Zavří­t reklamu