V dnešní době je progresivní paralýza již téměř vymizelé onemocnění, nicméně před objevem penicilinu a jeho hromadném užívání tvořili tzv. paralytici 12 až 20 % pacientů v psychiatrických léčebnách.

V dnešní době je progresivní paralýza již téměř vymizelé onemocnění, nicméně před objevem penicilinu a jeho hromadném užívání tvořili tzv. paralytici 12 až 20 % pacientů v psychiatrických léčebnách. | zdroj: thesocialhistorian.com


Julius Wagner-Jauregg objevil metodu, jak léčit pokročilou syfilidu. Pacientům naočkoval malárii

TÉMATA: nemoci | očkování | syfilis | malárie

user-avatar

Lenka Vovsová

5. 04. 2020 | 08:00

V roce 1927 byla udělena Nobelova cena za fyziologii a medicínu rakouskému lékaři Juliovi Wagner-Jaureggovi za objev léčení progresivní paralýzy naočkováním malárie.

Svoje studium medicíny Julius Wagner-Jauregg započal v roce 1874 na Vídeňské univerzitě, kterou úspěšně absolvoval v roce 1880. Věnoval se patologii, ale ve svém oboru nezískal uplatnění. Přijal proto místo na psychiatrické klinice. Svoje vědecké ambice a kariéru nakonec zasvětil pyroterapii, metodě léčení duševních chorob vyvoláním vysoké horečky.

Poté, co Robert Koch objevil tuberkulin, Wagner-Jauregg se okamžitě pokusil nalézt jeho využití ve své výzkumné práci. Zkoumal léčebný efekt horečnatých onemocnění při terapii psychóz. Použil erysipel a tuberkulin, ale nedosáhl očekávaných výsledků. V roce 1917 přišel s myšlenkou naočkování parazitů malárie pacientům trpícím progresivní paralýzou, chorobou způsobenou neurosyfilidou, která dříve běžně bývala smrtelná. 

Wagner-Jaureggův experiment ukázal, že infekce syfilis nedokázala přežít ve vysoké tělesné teplotě vyvolané horečkou, kterou v těle pacienta způsobila naočkovaná malárie. Tento experiment se v praxi stal velmi úspěšným a vedl k vyléčení syfilidy. Do roku 1940 bylo eticky schváleno a legálně podporováno povolení vyvolat u pacienta malárii nejméně agresivním parazitem – Plasmodium vivax. Léčba navozující dlouhotrvající vysoké horečky se však používala pouze v případech třetího stupně syfilidy. Jednalo se o dobře zvážený a akceptovatelný risk, neboť malárie mohla být posléze léčena tehdy dobře dostupným chininem. Tento objev přinesl Wagner-Jaureggovi v roce 1927 Nobelovu cenu za fyziologii a medicínu.

O své vědecké činnosti Wagner-Jauregg napsal mnoho akademických článků, ale jeho hlavní prací zahrnující celý jeho výzkum se stala kniha „Prevence a léčba progresivní paralýzy naočkováním malárie“. Jeho technika byla známá jako malarioterapie

Malarioterapie nakonec nebyla tolik úspěšná jako penicilin. Poté, co ji nepřežilo 15 % pacientů a také díky nástupu penicilinu, se malarioterapie přestala v léčbě používat.

V roce 1928 Julius Wagner-Jauregg odešel do důchodu, odkud v dobrém zdraví pokračoval v publikování vědeckých dokumentů až do své smrti v roce 1940. Podle všeho se na sklonku svého života začal zajímat také o politiku. Přestože jeho první žena byla Židovka, stal se sympatizantem Hitlerova německého nacionalismu, antisemitismu a nacismu. Písemné dokumenty ukazují, že po invazi Němců v roce 1938 Wagner-Jauregg podporoval nacistickou stranu, ale podle denacifikační komise v Rakousku byla jeho žádost stát se členem NSDAP (Národně socialistické německé dělnické strany) zamítnuta, neboť jeho první manželka byla židovského původu.

 

user-avatar

Lenka Vovsová

5. 04. 2020 | 08:00

Zavří­t reklamu