To, jak byl faraon vážený, je ostatně vidět i na některých posmrtných maskách, které lze považovat za prvotřídní umělecká díla.

To, jak byl faraon vážený, je ostatně vidět i na některých posmrtných maskách, které lze považovat za prvotřídní umělecká díla. | zdroj: thenational.ae


Jeden den ze života faraona: vládce, kněz, soudce, parlament, generál i otec dohromady

TÉMATA: faraon | Egypt | panovníci

user-avatar

M. Šindlauerová

9. 03. 2020 | 10:00

To, jak vlivný ve své době faraon byl, si dnes ani nedokážeme představit. Pro svůj lid představoval ztělesnění božské vůle, ba až vyslance, kterého seslali na zem sami bohové. Ve své říši zastával faraon hned několik funkcí najednou, a tak byl jeho denní rozvrh přesně daný a pěkně nabitý.

Staří Egypťané považovali svého krále za středobod vesmíru, a je to dáno smýšlením té doby. Poznatky tohoto období nebyly s to vysvětlit běžné přírodní jevy, špatnou či dobrou úrodu, život a smrt. Lidé si tyto události spojovali s vůlí bohů, kteří na lid sesílali to, co si zasloužil; kteří se smrtelníkům pomstívali za jejich hříchy. Naopak jakákoli radost značila požehnání shůry. Takováto úcta k bohům se pochopitelně zrcadlila i ve vztahu k panovníkovi: byl to někdo, koho opravdu nebylo radno rozzlobit, neboť to on byl prostředníkem mezi božstvem a lidem. A fungovalo to i naopak – faraon si za žádnou cenu nesměl znepřátelit bohy, nebo by na jeho království seslali pohromu. Pokud se budeme bavit o – z dnešního hlediska – reálné moci faraona, jakou měla formu? Tak tedy: kromě krále a duchovního prostředníka byl také nejvyšším knězem, vojenským velitelem, hlavním zákonodárcem a soudcem. A samozřejmě manželem a otcem.

Jak se všechny tyto povinnosti vešly do jednoho dne? Každičká minuta našla své uplatnění, a přesto zbýval faraonovi čas i na rodinné radovánky. Smysl pro určitý režim se v budoucím faraonovi pěstoval už od dětství, kdy se denodenně učil lukostřelbě, jízdě na koni, plávání a později také vojenskému výcviku. Poté, když už se stal vladařem, se jeho režim značně rozrostl o několik dalších povinností. Každé ráno za úsvitu směřoval panovník do Domu rána, jedné z jeho osobních kaplí. Tam provedl rituál šněrování svých končetin. Tak jako se bůh slunce Ra omýval každé ráno v nebeském oceánu, dal si koupel i faraon, aby ze sebe smyl všechno špatné a nepotřebné a získal novou živodárnou sílu. Následně byl svými sluhy pomazán, ustrojen a vybaven královskými insigniemi, s čímž mu pomáhali kněží zahalení v maskách boha Hora (sokolí hlava) a Thovta (hlava ibise). Poté se odebral opět do kaple, kde odsloužil faraon mši. Regulérní kněží samozřejmě nezůstali bez práce – náboženské rituály a vše s tím spojené ovšem prováděli vždy v souvislosti s faraonovým jménem.

Během dne se setkával s celou řadou hostů a úředníků, včetně vyslanců cizích zemí a vojenských vůdců. Projednával s příchozími nejrůznější problémy, řešil rozepře, naslouchal a vyjadřoval své stanovisko. Jeho slovo a názor mělo nepředstavitelný vliv. Po obědě se panovník projel po městě ve dvoukolovém voze a zkontroloval architektonickou úroveň a rozvoj výstavby v zemi. Občas mu také zbyl čas na lov, lukostřelbu nebo procházku královskou zahradou se svou rodinou. Ke konci dne pak vždy uspořádal velkou hostinu pro rodinu a vybrané hosty.

Kromě duchovna, zákonodárství a soudcování jednal panovník samozřejmě i v záležitostech politických a ekonomických, hodně času věnoval věcem armádním. Celý jeho den byl nabit činnostmi, které byly nezbytné pro úspěšný chod a rozkvět království a pro správný duchovní rozvoj panovníka. 

 

 

user-avatar

M. Šindlauerová

9. 03. 2020 | 10:00

Zavří­t reklamu