Socha Hippomena od sochaře Guillauma Coustoua upomíná na starý řecký mýtus, v němž jablka pomohla hrdinovi získat ruku vyhlášené krasavice.

Socha Hippomena od sochaře Guillauma Coustoua upomíná na starý řecký mýtus, v němž jablka pomohla hrdinovi získat ruku vyhlášené krasavice. | zdroj: wikipedia commons


Jak se balilo ve starověkém Řecku? Po vytouženém protějšku se házelo jablkem

TÉMATA: antika | řecko | starověk | mýty | tradice | svatba | láska

user-avatar

Yvonne K.

6. 12. 2019 | 10:00

Otázka, jak dát druhému najevo, že se nám líbí a máme o něj zájem, zaměstnává po lásce dychtící lidstvo od nepaměti. Každá doba měla svůj osvědčený arzenál triků a pravidel, jak svádět a flirtovat. Lehkost dnešního online seznamování by nám staří Řekové mohli závidět. Ti se o přízeň museli ucházet naživo tváří v tvář, nicméně i oni si to uměli hravě zjednodušit. Místo aby ze sebe soukali poetická vyznání lásky či rádoby humorné komplimenty, hodili po vytoužené dívce jednoduše jablkem.

Původ tohoto zvláštního zvyku, jako ostatně řada jiných řeckých tradic, vyvěral ze starořecké mytologie. Zejména z mýtu o Paridově soudu, což byla vlastně taková první volba královny krásy. Syn trojského krále Paris měl určit, které ze tří bohyň připadne zlaté jablko s nápisem "Té nejkrásnější”. Ono “jablko sváru” vhodila takříkajíc “do placu” jistá bohyně jménem Eris, kterou jako jedinou nepozvali na svatbu bohyně Thetis s fthíjským králem Péleem (možná proto, že byla bohyní sváru). Eris se velmi urazila a rozhodla se, že jim svatební slavnost pokazí – jak jinak než zasetím sváru. Všechny tři bohyně, mezi které jablko vhodila, se považovaly za nejkrásnější. A teď, Parisi, suď! 

Mladík ze samých rozpaků chtěl nejprve utéci. Bohyně, které poznaly jeho nerozhodnost, se jej snažily o svých přednostech přesvědčit sliby. Bohyně Héra, Diova manželka, mu nabídla vládu nad Asií, bohyně války Athéna slávu a vítězství v každé válce a Afrodíté, bohyně krásy a lásky, nejkrásnější ženu za manželku. 

Paridův soud

Mladému princi se nejvíc zamlouvala třetí nabídka, a tak podal jablko Afrodítě. Přislíbenou nejkrásnější ženou na světě byla podle všeobecného názoru Helena, dcera nejvyššího boha Dia a manželky spartského krále Tyndarea Lédy. Problém byl, že Helena již byla provdána za Tyndareova nástupce na spartském trůnu Meneláa. Avšak tuto překážku nebylo pro bohyni lásky těžké překonat. Paris odplul do Sparty, do Heleny se zamiloval, ta jeho svodům podlehla a vydala se s ním do Troji. Když se to Meneláos dozvěděl, velmi se rozlítil. Vypukla deset let trvající Trojská válka, ale to už je jiný příběh.

Zda Paris hodil Heleně jablko, se ze starořeckých bájí nedozvíme, ale zato se v jiných antických spisech dočteme, že hodit po někom jablkem bylo symbolickým vyjádřením milostné touhy. Pokud druhá strana toto jablko chytila, znamenalo to, že sympatie opětuje. Jejich sblížení tak nic nebránilo. 

V žádném případě ale nešlo o nabídku k sňatku, jak se dnes mylně na internetu tento zvyk vykládá. Trefit někoho jablkem na večírku (v případě, že nebylo po ruce, tak červenou koulí nebo míčkem) se rovnalo sexuálnímu návrhu. Z veršů řeckého básníka Anakreóna z Teu můžeme vyvozovat, že se jednalo o jakýsi druh hry. Té se ovšem neúčastnily ctnostné panny jakožto jediné vhodné adeptky k manželství, ale prostitutky nebo otrokyně. Manželství ve starověkém Řecku dojednávali zcela pragmaticky rodiče ženicha a nevěsty a rozhodovali přitom jiná kritéria než zalíbení, sexuální přitažlivost nebo hod jablkem.

Tím, že si ale lidé šťavnaté, kulaté ovoce spojovali s láskou, sexualitou a plodností, stávalo se, že v průběhu historie svatebčané vedle rýže, semínek či květin házeli po novomanželích také jablíčky. Promítlo se to i do tradice, kdy se ženich s nevěstou o svatební noci společně dělí o jablko, aby si tím zajistili plodnost a manželské štěstí. 

user-avatar

Yvonne K.

6. 12. 2019 | 10:00

Zavří­t reklamu