válkaČeskoslovenskoobjevy

Hirdové byli nejlepší válečníci Evropy, tvořili elitu Vikingů

Hirdové byli nejlepší válečníci Evropy, tvořili elitu Vikingů
Zdroj: ancientpages.com

Vikingové byli nejobávanější válečníci ve středověku. Jejich elitu tvořili Hirdové, což byla garda nejlepších válečníků. Z těch šla opravdu hrůza.

Tomáš Chalupa 11. dubna 2018

Pro většinu mladých Vikingů bylo životním snem stát se Hirdem. Málokomu se to ale splnilo. Hirdy si vybíral sám král nebo náčelník a tvořili jeho osobní gardu. Kritériem byla fyzická síla, zdatnost a pak hlavně válečnické schopnosti. Ve své době šlo o bezkonkurenčně nejlepší válečníky.

Hirdové byli členy vládnoucí rodiny. Nikoliv pokrevně, ale právě svým statusem. Hird měl stejná práva jako příslušník náčelníkova rodu. To mu dávalo velké pravomoci a výhody.

Hlavním posláním Hirda byla ochrana svého pána. Hirdové tak přes své nepochybné válečnické schopnosti nebyli ti, kdo rozhodovali bitvy nebo se vrhali na nepřítele v první linii. To je ostatně vždy úděl tělesných gard, ať už máme na mysli římské pretoriány nebo třeba Imperátorskou gardu za Napoleonských válek. Stát po boku svého pána, to byl většinou hlavní úkol Hirdů.

Mít Hird byla nákladná záležitost, takže bylo jen pár lidí, kteří si tuto družinu mohli dovolit. Hird čítal kolem 60 členů a všechny je živit a vyzbrojit, to stálo jmění. Navíc Hirdmeni nebojovali zadarmo, ale dostávali mzdu, což z nich činilo válečníky – profesionály. Mzda byla vyplácena v mincích, ale také ve stravě, zbroji či oblečení. Zkrátka v tom, co zrovna bylo k dispozici a co daný bojovník potřeboval.

Hirdové také měli nárok na podíl z válečné kořisti, přestože se třeba sami nepodíleli na jejím zisku. Cestovali mnohem více než ostatní Vikingové. Doprovázeli svého pána na diplomatických cestách nebo když vyrazil na setkání s jiným vládcem. Byla to opravdu atraktivní a velmi prestižní práce.

Sami členové Hirdu se vnímali jako bratři. Sice sloužili svému pánu, ale byli také povinováni pomoci jeden druhému. Šlo o silné společenství, kterému se ve středověkém světě chtěl postavit jen málokdo. Jejich protějškem mohla být například Varjažská garda, která sloužila byzantskému panovníkovi. I to byli válečníci – profesionálové, těžká pěchota, která patřila k výkvětu byzantské armády. Byli to v podstatě také Vikingové, kteří doputovali až do Byzantské říše, kde se nechali najmout. Většina z nich zahynula v bitvě u Manztzikertu v roce 1071.

Další články

Zavří­t reklamu