válkaČeskoslovenskoobjevy

Hikikomori – nešťastné duše, které roky nevychází z bytu

Hikikomori – nešťastné duše, které roky nevychází z bytu
Zdroj: Wikimedia Commons

Každý člověk se někdy potřebuje schovat před stresem a tlakem okolního světa. Ve skutečnosti mohou krátkodobá období odloučení snížit akutní stresové reakce a mohou nám pomoci překonat nemoci a vyčerpání. Období zklidnění a izolace mohou také pomoci v důležitých fázích vývoje - například při zkoumání vlastní identity v období dospívání. V Japonsku se však z přirozených období izolace mnozí lidé nevracejí. Pro tyto lidi se vžil název hikikomori.

Tomáš Chalupa 15. listopadu 2021

U těchto lidí se projevuje extrémní a vytrvalé sociální stažení trvající klidně i desítky let, které způsobuje utrpení jim samotným i těm, kteří o ně pečují a podporují je. Problémy s extrémním sociálním stažením u japonské mládeže si poprvé získaly pozornost v 90. letech 20. století. Je to období, kdy Japonsko prožívalo ekonomickou „dobu ledovou“, která mnoha mladým lidem bránila v dosažení jejich cílů. Mnozí na to reagovali tím, že se skrývali, aby zakryli stud, který pociťovaliA někteří již nikdy znovu neobjevili. Termín hikikomori (odvozený od slovesa hiki „stáhnout se“ a komori „být uvnitř“) zavedl v roce 1998 japonský psychiatr profesor Tamaki Saito. Saito si tento termín zvolil k popisu mnoha mladých lidí, které vídal a kteří nesplňovali kritéria pro stanovení diagnózy duševního zdraví, ale přesto se nacházeli ve stavu extrémního, tísnivého stažení.

Hikikomori je v současné době považováno za sociokulturní fenomén duševního zdraví, nikoli za samostatnou duševní nemoc. Vzhledem k tomu, že je jím postiženo nejméně 1,2 % populace (přibližně milion lidí), představuje hikikomori významný sociální a zdravotní problém. Hikikomori je stále častěji identifikováno také v jiných zemích. Tento termín se nyní používá po celém světě pro označení všech, kteří splňují daná kritéria.

 

Existuje několik základních rysů hikikomori. Patří k nim fyzická izolace postižené osoby v jejím domově po dobu nejméně šesti měsíců, její odříznutí od smysluplných sociálních vztahů, výrazné potíže a funkční poruchy – například vyhýbání se úkolům, při nichž by mohla s někým komunikovat, nebo vyřizování základních potřeb sebeobsluhy.

Vedle fyzické izolace se u hikikomori projevuje i extrémní psychické odtržení od sociálního světa. Místa, kde se očekává aktivní sociální interakce – například škola nebo práce – se pro ně stávají nedostupnými, respektive návštěvu těchto míst lidé prostě psychicky nezvládnou. Zůstávají sociálně odloučeni od svého okolí, ať už se nacházejí mimo svůj dům, nebo ne. Někteří hikikomori, kterým se říká soto-komori, sice zvládnou některé aktivity venku, ale s lidmi budou komunikovat jen zřídka. Někteří mohou používat internet jako okno do světa, ale často nebudou komunikovat s ostatními.

Výzkumy ukazují, že traumatické zážitky studu a porážky jsou běžně uváděny jako spouštěcí faktory napříč kulturami – například neúspěch u důležitých zkoušek nebo nezískání ceněného zaměstnání. Je možné, že díky japonskému kulturnímu hodnotovému systému může být tato populace zranitelnější kvůli tlaku na kolektivní uniformitu a strachu ze společenského studu. Lidé Hikikomori se vyhýbají opětovnému traumatu tím, že se rozhodnou vybočit z „normální“ cesty, kterou jim společnost vytyčila.

Vědecké výzkumy ukazují, že ačkoli si mnozí hikikomori přejí, aby na ně společnost zapomněla, nemohou a nechtějí zapomenout na svět, který za sebou zanechali. Místo toho pasivně pozorují svět prostřednictvím online her a sociálních médií v podobě „sociální smrti“. Odborníci také začínají zkoumat možnou souvislost hikikomori s autismem, depresí, sociální úzkostí a agorafobií.

Nejenže člověk s hikikomori ztratí mnoho let svého života v izolaci, ale tento stav ovlivňuje i jeho rodinu. Japonští rodiče osob s hikikomori obvykle věnují roky tomu, aby zajistili uspokojení základních životních potřeb svého dítěte. To znamená, že jen zřídkakdy se objeví přirozené podněty, které by je přiměly vyhledat pomoc.

S rostoucím celosvětovým uznáním hikikomori se pravděpodobně zvýší i prevalence tohoto stavu. To zase zvýrazní potřebu lepších možností léčby. V současné době se léčba zaměřuje na fyzickou aktivitu, obnovení schopnosti sociální interakce a postupný přístup k opětovnému zapojení do práce nebo studia. Testují se také terapie, které zapojují celou rodinu.

Součástí léčby může být také pomoc hikikomori lidem najít způsoby, jak vyjádřit své schopnosti a nadání společensky přijatelným způsobem. Například japonský umělec Atsushi Watanabe využil umění a sociální aktivismus, aby se zotavil z hikikomori.

 

 

Další články

Zavří­t reklamu