V jednatřiceti Frederick Banting obdržel Nobelovu cenu, pak se vrhl na malování.

V jednatřiceti Frederick Banting obdržel Nobelovu cenu, pak se vrhl na malování. | zdroj: wikipedia commons


Frederick Banting vynalezl inzulín a dal ho jako dar lidstvu

TÉMATA: lékařství | nemoci | nobelova cena | vědci

user-avatar

Tomáš Chalupa

21. 02. 2020 | 13:00

Mohl být boháčem a svůj vynález přelomového léku proměnit v pohádkové bohatství. Místo toho prohlásil, že je to jeho dar celému lidstvu, a nabídku velkých korporací odmítl. Řeč je o vynálezci inzulínu Frederickovi Bantingovi.

V roce 1923 získal Frederick Banting společně s Johnem Macleodem Nobelovu cenu v oblasti lékařství za vynález léku proti cukrovce – inzulínu. Ve svých 32 letech byl Banting nejmladším držitelem Nobelovy ceny v této kategorii. O dva roky později byl povýšen do rytířského stavu a obdržel doživotní grant na svou vědeckou práci.

Frederick Banting (1891–1941) sloužil za první světové války u kanadského lékařského sboru na frontě. V bitvě u Cambrai v roce 1918 byl těžce raněn, přesto hodiny pomáhal dalším zraněným vojákům, než mohli být převezeni do nemocnice. Za to byl vyznamenán vojenským křížem za statečnost pod palbou.

Po válce se Banting vrátil do Kanady, aby dokončil svůj chirurgický výcvik. Nedařilo se mu však sehnat místo v nemocnici, takže přednášel na univerzitě v Torontu. Jednou četl článek o problematice cukrovky a velmi ho zaujal. Rozhodl se tomuto tématu věnovat blíže. Sehnal si studie o cukrovce od ostatních lékařů, jako byli Naunyn, Minkowski, Opie a Schafer. Ti všichni předpokládali, že cukrovka je způsobena nedostatkem hormonu vylučovaného ze slinivky břišní. Schaefer tento hormon pojmenoval inzulín.

Inzulín je hormon zodpovědný za hladinu cukru v krvi. Pokud někdo trpěl cukrovkou, pak to bylo způsobeno tím, že se z pankreatu nevylučoval dostatek inzulínu, nebo pokud se vyloučil, tak byl zničen dřív, než se dostal do krevního řečiště. Cílem, který si Banting vytyčil, proto bylo získat inzulin přímo z pankreatu. To se mu povedlo při experimentu, na kterém se podílel i dr. Charles Best. Své poznatky a přístupy konzultoval také s profesorem Macleodem.

Za tento úspěšný pokus a vývoj inzulínu byl odměněn Nobelovou cenou právě společně s Macleodem. To ovšem Bantinga rozzuřilo, protože vždy tvrdil, že Macleod k vývoji inzulínu nijak významně nepřispěl. Naopak se rozhodl rozdělit o peníze za cenu s Bestem.

V té době se kolem Bantinga, tehdy jednatřicetiletého nejmladšího držitele Nobelovy ceny za lékařství, začaly motat velké farmaceutické společnosti a chtěly patent na inzulín. Nabízely mu nejen peníze, ale také vybudování jeho kliniky, kterou by samozřejmě vedl. Banting ale odmítl všechny tyto nabídky a prohlásil, že inzulín je jeho dar lidstvu a měl by být dostupný každému, kdo ho potřebuje, a nesmí se z něj stát tržní komodita. Svou budoucnost tedy s inzulínem nespojil.

Místo toho se uchýlil ke své dávné vášni – malování. Společně s A.Y. Jacksonem putoval kanadskou krajinou, kterou potrétoval. Stal se postupem času jedním z nejoceňovanějších kanadských výtvarníků a jeho díla mají i dnes velkou hodnotu.

S vypuknutím druhé světové války se Banting zapojil do výzkumu pro letectvo. Vyvíjel speciální oblek pro piloty, který by jim umožňoval zvládnout velké přetížení v bojových manévrech. V roce 1941 se rozhodl, že osobně poletí do Velké Británie. Jeho stroj ale záhy havaroval poté, co mu selhaly současně oba motory. Banting sice náraz přežil, ale utrpěl těžká zranění, kterým podlehl, a zemřel stejně jako dva členové posádky. Přežil jen kapitán stroje. Tak skončil život jednoho z největších kanadských vědců a lékařů minulého století, který odolal vábení peněz a slávy a dal svůj lék darem celému lidstvu.

user-avatar

Tomáš Chalupa

21. 02. 2020 | 13:00

Zavří­t reklamu