Jedlík si kvůli hladu procházel každodenním utrpením.

Jedlík si kvůli hladu procházel každodenním utrpením. | zdroj: allthatsinteresting.com


Francouzský mladík trpěl nesnesitelným hladem. Neostýchal se ho zahnat ani mrtvolou

TÉMATA: jídlo | nemoc | francie

user-avatar

Simona Knotková

15. 12. 2019 | 09:00

V medicínském žurnálu z roku 1805 byl popsán případ mladíka, který trpěl nadměrným hladem. Obří apetit ho nakonec stál život.

Tarrare se podle dochovaných dokumentů narodil nejspíš v roce 1772 na francouzském venkově nedaleko Lyonu. Neřízenému hodování propadl ve svých pubertálních letech a už tehdy dokázal hravě sníst jídlo o svém vlastním objemu. Nezdravé stravovací návyky se na něm však nijak nepodepisovaly. Okolí ho popisovalo jako štíhlého mladíka s pěknými vlasy. V sedmnácti prý dokonce vážil pouhých čtyřicet pět kilogramů. Nadměrný přísun potravy se negativně podepisoval pouze na jeho zubech. S obřím apetitem nejspíše souviselo i nadměrné pocení.

I když byl dospívající chlapec jinak bezproblémový, rodiče jeho jídelníček nedokázali dlouho financovat a vyslali ho do světa. Zde se Tarrare nejprve přidal ke kočovným komediantům a pro pobavení lidu pojídal na svých představeních kameny nebo živá zvířata. Když v roce 1792 propukla ve Francii válka první koalice, přidal se na stranu revolucionářů. Velký hlad ho ale samozřejmě neopouštěl ani na válečném poli.

Kde nevystačil proviant, tam přicházelo na řadu všechno možné (a žvýkatelné), co mladý voják v zákopech našel. Zdravotně se mu v té době přitížilo natolik, že musel být odvezen do nemocnice. Udivení doktoři zírali, jak Tarrare dokázal sníst na posezení hostinu pro skupinu lidí nebo živá koťata a hady. Muž byl nakonec znovu vyslán do boje, kde měl fungovat doslova jako živá úschovna listin. Jedním otvorem je pojal do sebe, druhým vydal tam, kde jich bylo třeba. Už po první misi skončil ale v zajetí, kde pokračovala jeho fyzická i psychická muka.

Žurnál, ve kterém byl příběh Tarrarea a jeho polyfagie (chorobné žravosti) popsán

Celý zoufalý po propuštění na svobodu znovu vyhledal lékaře, kteří na něm zkusili všechny dostupné prostředky. Nedalo se však nic dělat, hlad jedlíka byl stále příliš silný. Když bylo třeba, Tarrare kradl jídlo i z márnice. Skandál nastal, když se z nemocničního zařízení ztratilo čtrnáctiměsíční batole. Tarrare byl vyhozen na ulici a na další čtyři roky upadl v zapomnění. Co během této doby dělal (jak tišil nenasytnou chuť k jídlu)? Snad raději ani nepomýšlet.

Naposledy byl spatřen v roce 1798 ve Versailles, kde kromě hladu bojoval s tuberkulózou. Pokračující krvavé průjmy nakonec způsobily, že Tarrare v (pravděpodobných) dvaceti šesti letech svým potížím podlehl. Během pitvy bylo zjištěno, že hltan muže je rozšířený a žaludek, velký skoro jako celá břišní dutina, pokrývají vředy. Podle dnešní vědy mohla být příčinou nadměrného hladu zvýšená činnost štítné žlázy nebo poškozená amygdala.

user-avatar

Simona Knotková

15. 12. 2019 | 09:00

Zavří­t reklamu