válkaČeskoslovenskoobjevy

Dvacet let od tragédie ponorky Kursk. Pro Rusy je to stále otevřená rána

Dvacet let od tragédie ponorky Kursk. Pro Rusy je to stále otevřená rána
Zdroj: warhistoryonline.com
+ 3 fotky+ 4 fotky

Největší námořní katastrofa v dějinách Ruska mimo období válek, tak se dá charakterizovat zkáza jaderné ponorky Kursk. Klenot ve válečné flotile Ruské federace klesl na dno poté, co v přední komoře explodovalo torpédo.

Tomáš Chalupa 12. srpna 2020

K neštěstí došlo 12. srpna roku 2000 během prvního velkého námořního cvičení po deseti letech. Ruské válečné námořnictvo chtělo ukázat, že je stále schopné plnit úkoly a být hrozbou stejně jako v dobách Sovětského svazu. Cvičení se účastnilo 30 plavidel včetně nejmodernějších ponorek. Kursk byl mezi nimi.

Kursk byl opravdovou perlou Severní flotily. Předchozí výkony utvrdily velitelství v názoru, že posádka Kursku je nejlépe připravená na bojové úkoly. Ponorka byla považována za téměř nepotopitelnou, protože měla být schopná vydržet i zásah nepřátelským torpédem. Na palubě bylo 22 raket a 18 protilodních torpéd. Kursk měl sloužit jako zabiják amerických letadlových lodí.

Při nakládání ale bylo poškozeno jedno z torpéd, kterému začal unikat olej. Jiné zdroje říkaly, že torpédo spadlo na podlahu až v ponorce. Torpédo ale nemělo bojovou hlavici, takže jeho stavu nevěnoval nikdo příliš pozornost. O úniku oleje se nicméně vědělo.

Právě tady se projevila ruská nedbalost, protože i nebojové torpédo nemělo být s takovou poruchou naloženo na palubu, a pokud k jeho poškození došlo až na palubě, mělo být vyloženo. Jenže obří cvičení mělo svůj rozvrh a nikdo si nechtěl vzít na triko zdržení kvůli jakémusi torpédu. Kursk tak vyplul i s vadným torpédem.

Na palubě pak došlo k explozi právě u vadného torpéda, která sama o sobě ještě Kursk nevyřadila ze hry. Ovšem po pouhých dvou minutách došlo k druhé explozi a tu už mělo na svědomí několik bojových torpéd, které zachvátil požár. Tohle nemohla vydržet žádná ponorka na světě.

12. srpna v 11:29 zaznamenala norská stanice explozi. Ruské velení v té chvíli už nemělo s Kurskem žádný kontakt. Šest hodin trvalo, než velení zjistilo, že ponorka je velmi vážně poškozena. Veřejnosti přitom představitelé námořnictva tvrdili, že s plavidlem mají kontakt a všichni námořníci jsou v pořádku. V tu chvíli přitom byla už většina po smrti. Jen několik námořníků zůstalo uvězněno v komoře. Byl informován Kreml a Vladimir Putin, kterému ale bylo údajně řečeno, že plavidlo je zřejmě v pořádku. To bylo až den po jeho potopení.

Na námořní základně, odkud vyplul Kursk, už ale kolovaly nejrůznější historiky, všude panovala nervozita a ve vzduchu visel přízrak katastrofy. Námořnictvo celý den nedokázalo Kursk najít.

Četné státy nabídly Rusku pomoc, které ji ale okamžitě odmítlo. Samo přitom nemělo dostatek kapacit, aby rychle ponorku našlo a vylovilo. Ale národní hrdost nedovolovala cokoliv od Západu přijmout. Osud námořníků byl tedy zpečetěn. Kreml místo toho vypustil fake news, že Kursk byl poškozen kvůli srážce s ponorkou NATO, s tím, že mohlo jít dokonce o úmyslnou kolizi. Nic z toho nebyla pochopitelně pravda, ale uzavřelo to cestu k dalším jednáním o vyslání pomoci ze zahraničí. Rusové si chtěli svůj problém vyřešit sami.

Čtyři dny úřady vodily veřejnost za nos, což vedlo ke skandálu. Rodinní příslušníci požadovali okamžitě informace a protestovali proti postupu námořnictva, které jim zjevně nebylo ochotné říct pravdu. Rusové byli pod tlakem a nakonec povolili Britům a Norům, aby pomohli s operací.

Mezinárodní tým objevil v Kursku první těla. Zjistilo se, že 23 námořníků přežilo první exploze a přežívali ještě nějakou dobu v uzavřené části ponorky. Tam se pomalu udusili. 21. srpna admiralita konečně oznámila, že na Kursku všichni zahynuli. Putin se sešel s příbuznými obětí a musel čelit nepříjemným dotazům. Z události byl mezinárodní skandál, který měl vážné dopady i na Putinovo prezidentství, které sotva začalo. 118 mužů zahynulo kvůli neschopnosti námořnictva a úřadů, tak to viděla většina Rusů.

Kursk byl nakonec vyzvednut a dopraven do suchého doku, kde se podařilo identifikovat všechna těla. Zkáza ponorky je dodnes považována za národní tragédii, o které ani režim příliš rád nemluví, protože je důkazem jeho vlastní neschopnosti. Na druhou stranu je třeba říct, že ani seberychlejší reakce by zřejmě nepomohla zachránit 23 mužů uvězněných v ponorce.

Související články

Další články

Zavří­t reklamu