válkaČeskoslovenskoobjevy

Druhorepublikový premiér Rudolf Beran: Za velezradu ho soudili nacisti i komunisti

Druhorepublikový premiér Rudolf Beran: Za velezradu ho soudili nacisti i komunisti
Zdroj: Wikimedia Commons
+ 3 fotky+ 4 fotky

Před druhou světovou válkou byl předsedou agrární strany, za druhé republiky a začátkem protektorátu se stal předsedou vlády. Skončil v nacistickém a později československém vězení.

Václav Pokorný 8. května 2021

Rudolf Beran byl typický pravicový politik první republiky a dlouholetý vrcholný funkcionář agrární strany. Po smrti jejího prvního předsedy Antonína Švehly byl právě Beran v roce 1935 zvolen do jejího čela.

Jen o tři roky později nastává pro demokratické Československo a jeho politické strany krizová situace. Požadavky německé menšiny koordinované samotným Hitlerem donutily tehdejší československou politickou reprezentací k přijetí Mnichovské dohody a odstoupení pohraničního území Německu. Po ní následovala rezignace tehdejší vlády a 5. října 1938 abdikoval i prezident Edvard Beneš.

V následujících týdnech se z občanských stran a z části strany národně socialistické vytvořila Strana národní jednoty, ke které se následně přidaly i pravicové strany. Předsedou této strany byl zvolen Rudolf Beran. Ten byl pověřen, aby nabídl kandidaturu na prezidenta Emilu Háchovi, ten zase chtěl, aby Beran sestavil novou vládu, zejména z lidí, kteří již byli dříve politicky aktivní. S tím však Beran nesouhlasil, chtěl vládu, ve které by byli odborníci. Nakonec ale souhlasil a vládu sestavil a převzal do ní některé členy bývalé vlády, například generála Syrového.

Funkce předsedy česko-slovenské vlády se ujal 1. prosince 1938 a na tomto postu vytrval až do 15. března 1939, kdy prezident Hácha po jednáních s Hitlerem souhlasil se zřízením protektorátu na českém území. Beran byl zásadně proti a na svůj post rezignoval. Než mohl funkci opustit, byl již 15. března nucen uvítat Adolfa Hitlera v Praze.

Až 26. dubna byl vystřídán generálem Eliášem a poté se stáhl se do ústraní. Během okupace se dokonce zapojil do odbojových činností organizovaných především bývalými agrárníky. V roce 1941 byl odhalen a Třetí říše Berana obvinila z velezrady. Když stál 25. června 1942 před soudním tribunálem nacistického Německa a bojoval o život, předstoupil jako svědek K. H. Frank a svou dvouhodinovou řeč zakončil slovy: „Beran a Eliáš – jsou to samé!“ Dodejme, že generál Alois Eliáš byl šest dní před Beranovým přelíčením popraven. Nakonec ho nacistický režim odsoudil „jen“ k 10 letům vězení.

Rudolf Beran ve věznici.

Rudolf Beran ve věznici.

Hned po válce 14. květnu 1945 byl Beran na svém statku Miloňovicích zatčen, tentokrát však československými orgány. Poválečné Československo jej obvinilo z kolaborace. Při soudním přelíčení v roce 1947 národní prokurátor Grospiš ve své závěrečné řeči uvedl: „S hnusem a odporem budou psát dějiny o obžalovaném Beranovi, který s poníženým služebníčkováním vycházel vstříc německým okupantům.“

Za protinárodní činnost byl odsouzen k dvaceti letům vězení i přesto, že mnoho skutků během války i svědků vypovídalo v jeho prospěch. Při své obhajobě před soudem – z níž tehdy nesmělo být v tisku nic zveřejněno – Rudolf Beran 28. března 1947 mimo jiné také řekl: „Předsednictví vlády jsem přijal jako oběť, kterou musím přinášet ve chvílích nejkritičtějších. Přijal jsem ji u vědomí odpovědnosti, že i v dobách zlých musíme zůstat na palubě korábu, i když voda do něho teče ze všech stran.”

Zemřel v leopoldovské věznici v roce 1954 a nezbyl po něm žádný hrob. Byl pohřben na provizorním pohřebišti za věznicí, které bylo na začátku normalizace srovnáno se zemí.

Související články

Další články

Zavří­t reklamu