To byly hody!

To byly hody! | zdroj: allthatsinteresting.com


Dáte si beraní penis, nebo třeba pečenou kočku? Seznamte se s nejvybranějšími středověkými delikatesami

TÉMATA: gastronomie | středověk | delikatesy

user-avatar

Marta Šindlauerová

31. 05. 2020 | 10:30

Ve světě se všelijaké podivnosti stále jedí (viz netopýři ve Wu-Chanu), ale v civilizované Evropě by na vás koukali už hodně podezřívavě, kdybyste se zmínili o tom, že se labuť nebo páv kdysi u strávníků těšily velké popularitě a byly hvězdami jídelního stolu.

Bobři – nejprve se pojídaly pouze bobří ocasy, postupně se pak na talíři ocitl bobr celý. A protože bylo toto zvíře dlouhou dobu považováno za rybu, mohl se jíst i během půstu.

Labuť – v Anglii 14. století platila labuť za vytříbenou lahůdku. Připravovala se dvěma hlavními způsoby. Ten první spočíval v tom, že se mletá labutí střeva smíchala s chlebem, zázvorem, octem a krví. Ten druhý byl jednodušší a podobal se dnešní přípravě špízu.

Kočka – dle středověkého receptu bylo nutné neprve odříznout kočičí hlavu, neboť prý "hlava není určena k jídlu, protože kdo sní mozek, přijde o rozum". Pak se z kočky vyndaly vnitřnosti a tělo se omylo. Následně se kočka zakopala do země, kde ležela jeden den a jednu noc, a až pak byla hotova k tepelné úpravě, kdy se zapékala buď s česnekem nebo politá vývarem.

Mihule – tato zvláštní ryba je bezpochyby jedním z nejpodivnějších a nejstrašidelnějších tvorů na naší planetě. Nejen že má ústa poměrně znepokojivého vzhledu, ale ještě parazituje a vysává krev ostatním rybám. V dobách minulých to byla ovšem postní delikatesa nejvyšší kategorie a říká se, že král Jindřich I. ji miloval. A na svou zálibu v konzumaci bizarních ryb také zemřel.

Tahle mihule vypadá k nakousnutí, co říkáte? Zdroj: invadingspecies.com

Beraní penis – připravoval se tak, že se umyl a napěchoval žoutky, šafránem, mlékem a tukem. Po upečení se posypal zázvorem, skořicí a pepřem.

Odpadky – nezní to zrovna vábně, ale ve středověku to bylo obzvlášť v nižších sociálních třídách naprosto běžné. Kuřecí hlavy, nohy nebo žaludky se uvařily ve vývaru s pepřem, skořicí, hřebíčkem, muškátovým květem, petrželem, šalvějí a kousky chleba, podávalo se osolené se zázvorem, verjusem a šafránem.

Páv – pečený páv byl také vyhledávanou mňamkou. Po stažení kůže a odstranění všeho peří se pekl na mírném ohni a takto připravené maso pak vydrželo i 30 dní. Právě díky své výjimečné trvanlivosti to bylo maso velice populární.

Cockentrice – do češtiny nepřeložitelný název tohoto pokrmu v sobě skrývá velkou kulinářskou extravaganci. Zvíře, které je součástí tohoto jídla, totiž ani neexistuje. Kuchař prostě vzal kohouta, rozpůlil ho napůl a přišil k němu zadní část prasete (anebo to udělal úplně obráceně). Do celého tohoto "zvířátka" se pak dala libovolná nádivka, následně výtvor směřoval do pece a podáván byl s vaječnými žloutky a šafránem.

Máte chuť na něco hodně netradičního? Cockentrice Vám splní vaše prání. Zdroj: theatlantic.com

Sviňucha – lidé ji dříve považovali za regulérní rybu, kterou pojídali ve formě polévky během předvelikonočního půstu. Nejraději do polévky přidávali mandlové mléko a šafrán.

Kohoutí pivo – uvařený kohout se nakrájel na malé kousky, přidaly se rozinky, muškátový ořech a datle. To vše se namočilo do nádoby s pivem a nechalo se odležet po dobu asi jednoho měsíce. A mohlo se pít!

Gastronomická show – na závěr si uveďme pozoruhodnout informaci, že se středověké hostiny vyznačovaly zálibou v momentu překvapení. Nebylo nic zábavnějšího a oblíbenějšího, než když zdánlivě mrtvá zvířata na talíři najednou ožila. Nebo se třeba živé žáby umísťovaly do koláčů, odkud pak na strávníky vyskakovaly a způsobovaly velké pozdvižení.

user-avatar

Marta Šindlauerová

31. 05. 2020 | 10:30

Zavří­t reklamu