válkaČeskoslovenskoobjevy

Čím byl Zeus pro Řeky, tím se stal Svarožic-Radegast pro Polabské Slovany

Čím byl Zeus pro Řeky, tím se stal Svarožic-Radegast pro Polabské Slovany
Zdroj: wikipedia commons

Pro Ratary, polabský kmen Slovanů, byl nejvyšším bohem mýtický Radegast. Při magických rituálech mu pohanští kněží obětovali zvířata i své nepřátele.

Václav Pokorný 10. prosince 2017

Polabské Slovany řadíme stejně jako Čechy do skupiny západních Slovanů. Od počátku 6. století osídlovali území mezi řekami Labem a Odrou (oblast dnešního východního Německa). První obsáhlejší písemné zprávy o jejich pohanských bozích se dovídáme z kroniky prvního pražského biskupa Dětmara (Thietmara), napsané v 11. století.

Území osídlené Polabskými Slovany

Území osídlené Polabskými Slovany

V té se uvádí, že v kraji pohanských “Retarů” stojí hrad, zvaný Radegast, a vstup je tam možný třemi branami. Hrad sloužil jako ochrana pro dřevěnou svatyni, mistrně postavenou na zvířecích rozích zapuštěných do základů. Vnější stěny byly zdobeny vyřezávanými obrazy božstev a také zde stály sochy bohů ve zbroji a s praporci. Nejvyšším bohem byl Svarožic, k jehož soše kněží přinášeli oběti a věštili u ní pomocí posvátného koně. Záleželo na tom, jakým způsobem kůň překračoval na zem položené kopí. Za orákulum byl také považován obrovský kanec, jenž se někdy válel v bahně blízkého jezera a ohlašoval příchod války. Věštění bylo hlavním zdrojem moci a bohatství kněží.

O padesát let později se Adam Brémský, kanovník působící na okraji slovanského území, zmiňuje o Ratarech se slovy:

“Mezi slovanskými kmeny jsou nejmocnější Rataři a hlavním městem je Retra. Je tam postaven velký chrám démonům, jejichž knížetem je Radegast. Jeho modla je ze zlata, lůžko vyložené purpurem. Toto město má devět bran a odevšad ji obklopuje hluboké jezero. Přechod umožňuje dřevěný most, po němž smějí přejít jen ti, kdo nesou obětní dary nebo žádají pohanské kněze o odpověď.”

Zdá se tedy, že dřívější Svarožic a brémského Radegast je jeden a tentýž bůh. Byl bohem Slunce, války a vítězství.

Němci si porobili Polabské Slovany násilným šířením křesťanské víry.

Němci si porobili Polabské Slovany násilným šířením křesťanské víry.

Pro mocné Ratary se však osudným stává rok 1066, když ve městě Veligrad zajmou meklenburského biskupa Jana s dalšími křesťany. Kvůli jeho náboženskému vyznání ho tlučou holemi a vodí jej po několika slovanských městech pro pobavení lidí. Když se ani poté nezřekl své křesťanské víry, uťali mu ruce i nohy a jeho tělo pohodili na náměstí. Pak mu usekli hlavu, nabodli ji na kopí a na znamení vítězství obětovali svému bohu Radegastovi.

Odveta za strany křesťanů na sebe nenechala dlouho čekat. Již roku 1068 biskup Burchard z Halberstadtu svatyni vyvrací a odjíždí na Radegastově posvátném černém koni. Ratarům se ještě podaří svatyni obnovit, ale je opět kolem roku 1127 vypleněna Lotharem III. Kult Radegasta tím definitivně zaniká a úlohu hlavního božstva zaujal Svantovít, který měl svatyni v Arkoně na ostrově Rujána. Avšak i ta je později zničena dánským králem Valdemarem I. Velikým. Ten roku 1168 dobývá Rujánu a slovanský kníže přijímá křesťanství. Tím definitivně zaniká pohanské náboženství v Pobaltí.

Další články

Zavří­t reklamu