válkaČeskoslovenskoobjevy

Četař Arnošt Hrad se nemohl smířit s Mnichovskou dohodou, spáchal sebevraždu

Četař Arnošt Hrad se nemohl smířit s Mnichovskou dohodou, spáchal sebevraždu
Zdroj: Wikimedia Commons
+ 1 fotka+ 2 fotky

Jedním z nejtragičtějších dnů českého národa bylo 30. září roku 1938. Po zradě našich západních spojenců přijala československá vláda potupnou Mnichovskou dohodu. Mobilizovaná armáda připravená bránit republiku dostala rozkaz území vyklidit bez boje. Jedním z vojáků, který odmítl opustit státní hranici, byl četař Arnošt Hrad. 3. října 1938 se zastřelil při vyklízení pěchotního srubu K-S 14 „U cihelny“.

Václav Pokorný 29. září 2020

Konec 30. let minulého století byl pro český národ velmi těžkým obdobím. Československá republika se po anšlusu Rakouska v březnu 1938 ocitla doslova v kleštích hitlerovského fašistického Německa. Tehdejší situace nechávala nikoho na pochybách, že dalším státem, který se Hitler rozhodl zničit, bude demokratické Československo. Brilantně využil německé menšiny v Čechách a vyprovokoval její povstání. Až povolání armády zastavilo řádění německých teroristických bojůvek a jednotek Freikorpsu. Hitler byl však rozhodnut získat Sudety za každou cenu, a vyhrožoval proto Československu válkou, když jeho požadavky nebudou splněny.

Vojenští spojenci Československa, Velká Británie a Francie, pod tímto tlakem začali s Hitlerem vyjednávat. 29. září 1938 se na konferenci v Mnichově s Hitlerem nakonec dohodli na odstoupení českého pohraničí Německu. Československá vláda o den později 30. září na tento potupný Mnichovský diktát přistoupila. Nic na jejím rozhodnutí nezměnila ani skutečnost, že československá armáda byla plně bojeschopná a 1 250 000 mužů bylo připraveno bránit republiku. Byl vydán rozkaz území vyklidit bez boje.

Thumbnail # V roce 1938 okupovali Československo nejen Němci, ale také Poláci
Mohlo by Vás zajímat:

V roce 1938 okupovali Československo nejen Němci, ale také Poláci

Jedním z vojáků, který odmítl opustit státní hranici, byl četař Arnošt Hrad, který byl příslušníkem osádky pěchotního srubu K-S 14 U cihelny. Ústup bez boje bral jako porušení přísahy, podle které měl bránit svoji vlast. Proto když přišel rozkaz k opuštění objektu se raději postřelil pod srdcem služební pistolí. Na následky zranění ještě téhož dne před půlnocí zemřel v nemocnici.

Zanechal po sobě trojici dopisů, ve kterých svůj čin vysvětloval neochotou opustit hranici, povinností bránit vlast a památkou na svého otce padlého na východní frontě během první světové války. Dopisy byly určeny matce, veliteli a podřízeným.

Jeho pohřeb v Praze se stal manifestací odporu proti kapitulaci. Hloubku jeho beznaděje, vedoucí až k sebevraždě, pochopí lépe ten, kdo se dnes projde zrekonstruovanou pohraniční pevností K-S 14. Na památku jeho činu byla 2. října roku 1994 odhalena na stěně objektu, kde svůj čin spáchal, pamětní deska.

Další články

Zavří­t reklamu