Edward Leedskalnin v prostorách svého díla. Prací na něm trávil každou noc.

Edward Leedskalnin v prostorách svého díla. Prací na něm trávil každou noc. | zdroj: mentalfloss.com


Celý život stavěl své lásce hrad. Několikatunové bloky zvedal drobný Edward Leedskalnin s pomocí magnetismu

TÉMATA: architektura | záhady | hrad | Edward Leedskalnin | magnetismus | magnetické vlny

user-avatar

M. Šindlauerová

28. 05. 2020 | 14:00

Korálový hrad na Floridě je jedno z nejzáhadnějších míst ve Spojených státech. Na veledílo prostého zedníka a úředníka Edwarda Leedskalnina se jezdí dívat turisté z celé země a experti dodnes nemohou vysvětlit, jakým způsobem se útlému muži podařilo postavit hrad z extrémně těžkého materiálu. Jak je to paradoxní: kdyby nebylo nešťastné lásky, nevzniklo by tolik skvělých uměleckých děl...

Když bylo Edwardu Leedskalninovi z Lotyšska 26 let, zamiloval se do jisté Agnes Skvst, která byla o deset let mladší. Zlatým hřebem láskyplného svazku měla být svatba, ze které ovšem sešlo, když Agnes den přes svatbou svému ženichovi utekla. Zhrzený Edward utekl se zlomeným srdcem do USA, konkrétně na Floridu. Jenže tam jeho utrpení pokračovalo – mladý muž onemocněl tuberkulózou. Nemocný ovšem nebyl dlouho. Zanedlouho se zcela uzdravil a později tvrdil, že to bylo zásluhou magnetických vln, o kterých pak básnil až do konce života a přisuzoval jim neuvěřitelné vlastnosti.

V roce 1920 započal Leedskalnin něco naprosto velkolepého: pustil se do stavby unikátního hradu, který pak stavěl až do své smrti v roce 1951. Nebyl to jen tak ledajaký hrad. K jeho stavbě využíval Edward tamější specifickou horninu zvanou korálový kámen, kterou těžil přímo na svém pozemku a která byla extérmně těžká a obtížně zpracovatelná. Vše nasvědčovalo tomu, že Leedskalnin nepoužívá k výstavbě žádné nástroje. Konstrukce probíhala zásadně v noci, protože si Ed nepřál, aby ho při práci někdo viděl. Nikdy nikomu neprozradil, jakým způsobem hrad stavěl; jen několik teenagerů z okolí dosvědčilo, že jej viděli, jak manipuluje s obrovskými kusy kamene s nadpřirozenou lehkostí. A přitom vážil pouhých 45 kilogramů a měřil 160 centimetrů!

Po třech letech stavění se Edwardovo dílo dostalo do ohrožení – na pozemku, kde hrad stál, totiž měla proběhnout zcela nová výstavba. Ale Ed nezoufal. Prostě celý hrad rozebral, kousek po kousku jej přesunul na nové, bezpečnější místo a opět ho začal trpělivě dávat dohromady. Každou noc na něm pracoval, vylepšoval ho a až do svého posledního dne se mu každou noc věnoval. Hrad se těšil velké popularitě, a ještě když Leedskalnin žil, pořádal v prostorách hradu prohlídky a účtoval si za to drobný poplatek. A když se ho někdo zeptal, proč to všechno postavil, tak vždy tajemně odpovídal: "Pro mou sladkou šestnáctku"

Ale jak je to tedy možné, že tak útlý člověk mohl zcela sám postavit tak velkolepé architektonické dílo? Každý kvádr korálového kamene váží šest tun, fontána uvnitř hradu dosahuje hmotnosti 18 tun, obelisk dokonce 28 tun, a to jsme ještě nezmínili kamenný stůl a houpací křeslo, které dohromady váží přes deset tun. Navíc některé předměty mají velmi zvláštní fyzikální vlastnosti – ono houpací křeslo se totiž skutečně dá rozhoupat, a zvládne to i malé dítě! Leedskalnin tvrdil, že zná tajemství elektromagnetismu, a rád o něm mluvil i psal. Je možné, že právě s pomocí vysokofrekvenčních vln se mu podařilo celou stavbu uskutečnit. Definitivní rozluštění této architektonické hádanky si ale Leedsklanin odnesl do hrobu.

 

 

 

user-avatar

M. Šindlauerová

28. 05. 2020 | 14:00

Zavří­t reklamu