válkaČeskoslovenskoobjevy

Casco – válečná loď, která neuměla plout

Casco – válečná loď, která neuměla plout
Zdroj: amusingplanet.com

V americké občanské válce měla unionistická flotila ve svém stavu unikátní válečnou loď zvanou Casco. Ta měla být schopná ponořit velkou část svého trupu, čímž by se stala méně viditelnou a hůře zasažitelnou nepřítelem. Taková byla alespoň představa jejích konstruktérů. Realita byla poněkud jiná.

Tomáš Chalupa 13. prosince 2019

Až do poloviny 19. století byly všechny válečné lodě dřevěné. První parní válečné lodě s kovovými trupy se střetly v bitvě u Hampton Roads. Konfederační Virginia se tu střetla s unionistickým technologickým zázrakem Monitorem. Zatímco Virginia byla velká a neohrabaná bitevní loď ježící se děly, Monitor byl malý, špatně viditelný, s jedinou otočnou věží, ve které se nacházela pouhá dvě děla. Obě kovová monstra spolu sváděla boj po čtyři hodiny s tím, že se jedna druhou snažila taranovat a současně po sobě neustále pálila z děl. Nevyhrál nikdo, obě lodě díky svým pancířům odolaly a obě se jen s lehkými poškozeními vrátily do přístavů.

Bitva však zaujala doslova celý svět a především Monitor byl velmi obdivován pro svůj inovativní design. Jeho konstruktér John Ericsson se pustil do konstrukce několika dalších podobných plavidel. Vznikla nová třída monitorů Passaic, která se lišila v několika ohledech. Řídící kabina byla umístěna na vrchol střelecké věže a celé plavidlo bylo větší než původní Monitor. Po Passiacu přišla třída Canonicus a po ní Casco.

Casco měl operovat v mělkých vodách řeky Missisippi a jednalo se v podstatě o říční variantu Monitoru. Casco byla malá, lehce pancéřovaná a její trup jen minimálně vyčníval nad hladinu vody. Z dálky byla vidět prakticky jen otočná střelecká věž a komín. Původně navrhoval loď Ericsson, ale nakonec konstrukční práce přešly na nezkušeného Albana Stimerse. Stimers chtěl ještě snížit profil trupu a zároveň zesílit pancéřování věže. Také do lodi nainstaloval balastní nádrž, po jejímž zatopení se mohla loď ještě více ponořit pod hladinu. Motor byl rovněž těžší, než chtěl Ericsson, což celkově dělalo z třídy Casco velmi nestabilní plavidlo. Ericsson také proti výsledku protestoval, ale nebylo mu to nic platné. Námořnictvo si objednalo 20 lodí třídy Casco.

Když byla první Casco postavena a vyplula na moře, okamžitě se téměř celá potopila. Stimers proto udělal konstrukční změnu a zvýšil boky lodě, což ale zvýšilo její již tak značnou váhu. Nakonec musela být odstraněna celá střelecká věž a místo ní bylo umístěno na palubu torpédo. Následovalo několik dalších zkoušek, které dopadly katastrofálně, a plavidlo bylo označeno admiralitou jako naprosto nevyhovující. Za celou blamáž byl zodpovědný Stimers, který byl přinucen okamžitě rezignovat.

Monitory třídy Casco byly skutečným fiaskem, ale samotné monitory jako typ bojového plavidla byly dlouho v aktivní službě. Posledním z nich byl ještě v roce 1938 Parnaib, který patřil brazilskému námořnictvu a sloužil na řekách. Monitory byly obecně plavidla vhodná spíše do mělčích vod nebo řek, kde mohla plnit hlídkovou službu. I Casco možná mohla být úspěšná, ale to by musel stát u jejího zrodu Ericsson, a nikoliv neschopný Stimers.

Další články

Zavří­t reklamu