válkaČeskoslovenskoobjevy

Bílá Labuť – funkcionalistický klenot plný nejmodernější techniky udivoval Evropu

Bílá Labuť  – funkcionalistický klenot plný nejmodernější techniky udivoval Evropu
Zdroj: Wikimedia Commons
+ 2 fotky+ 3 fotky

Obchodní dům Bílá Labuť má velmi zajímavou historii. Byl postaven na konci třicátých let a stal se symbolem pokroku a nových technologií, které byly unikátní nejen v rámci tehdejšího Československa, ale i Evropy.

Tomáš Chalupa 5. května 2021

V pražské ulici Na Poříčí byl 18. března roku 1939 otevřen obchodní dům Bílá labuť. Původně na jeho místě stály dva sladovnické domy s velkými zahradami, kterým se od roku 1653 říkalo „U bílé labutě“ Později zde fungoval zájezdní hostinec a proslulý kabaret U Labutě. Od roku 1910 se v domě nacházelo také kino Invalidů. Nakonec ve 30. letech 20. století dům koupil známý pražský podnikatel Jaroslav Brouk, nechal ho zbořit a na místě nechal těsně před druhou světovou válkou postavit podle plánů architekta Josefa Kittricha a Josefa Hrubého funkcionalistický obchodní dům.

Jeho obestavěná plocha činila 70.000 m3, celková plocha 20.000 m2, prodejní plochou 15.000 m2. Při svém otevření vzbudila stavba u veřejnosti pozornost, neboť byla vybavena i řadou v Čechách tehdy nevídaných vymožeností, jako byly například eskalátory, vytápění vedené ve stropě či klimatizací. Pokladní potrubní pošta a automatizovaný sběr odpadu byly dokonce unikátní v rámci celé Evropy. Prodejní oddělení bylo spojeno speciálním potrubím s ústřední pokladnou nacházející se v pátém patře.

Za zmínku stojí nepochybně také kapacita a rychlost výtahů a pojízdných schodů, které byly schopny přepravit až čtyři tisíce osob za hodinu). V celé jedenáctipatrové budově bylo celkem pět velkých osobních rychlovýtahů s kapacitou deset osob, nákladní výtah a z přízemí do prvního patra pohyblivé schodiště, což bylo mimochodem první interiérové pojízdné schodiště v tehdejším Československu. V budově se nacházela také dvě pevná schodiště. Hlavní průčelí paláce tvořilo obrovské okno o rozměrech 30 x 18 m, zasklené neprůhledným stříbrošedým izolačním sklem, složené ze dvou tabulí čirého skla a výplně ze skelné vaty.

Budova měla osm nadzemních pater a dvě podzemní. Nad šestým patrem, které sloužilo jako administrativní a byly v něm kanceláře, se nacházela třípatrová věžová nástavba s terasou, tehdy přístupnou veřejnosti. O tři patra níže byla menší terasa pro zaměstnance, kteří tam mohli na lehátkách pod slunečníky trávit polední pauzu. Pro zákazníky byla v každém patře odpočívadla, vychovatelky v dětském koutku se staraly o malé děti, k dispozici byla také úschovna zavazadel a dětských kočárků. Zařízení interiéru pak navrhl akademický architekt Jan Gillar.

Obchodní dům za dobu své existence prošel několika dílčími rekonstrukcemi. Svému účelu sloužil i v dobách komunismu. Na jeho současnou podobu a budoucnost se podíváme příště.

 

Další články

Zavří­t reklamu