válkaČeskoslovenskoobjevy

Bečva není mrtvá, postup vyšetřování budí otázky, říká docent Rulík

Bečva není mrtvá, postup vyšetřování budí otázky, říká docent Rulík
Zdroj: Archiv doc. Rulíka
+ 3 fotky+ 4 fotky

Nekonečný příběh otravy řeky Bečvy není ani po mnoha měsících u konce. Viníka neznáme a možná se už nikdy nedozvíme, kdo za celou katastrofou stojí. Důležité ale je, jak je na tom samotná řeka. Podle hydrobiologa docenta Martina Rulíka z Pří­rodovědecké fakulty je na tom řeka lépe, než se v médiích někdy uvádí. Na druhou stranu i u něj převládá skepse, co se výsledku vyšetřování týká. Zeptali jsme se ho také na to, v jaké kondici jsou naše řeky a jak by stát měl s vodou hospodařit.

Tomáš Chalupa 11. května 2021

Jak jste se k celé záležitosti s Bečvou vlastně dostal?

Mně napřed několikrát volali z médií a ptali se mě na to, co je s Bečvou, jak je poškozen ekosystém a co si o tom celém myslím. To bylo samozřejmě těžké takhle říci od stolu, takže i když od havárie uplynul již týden, jel jsem se tam podívat. Mezi­tím ale přišly velké srážky a v Bečvě teklo hodně vody. Na lokalitě u Hustopečí se mi podařilo vlézt do vody, jednou rukou jsem se držel za strom a druhou se snažil něco nalovit síťkou. Ke svému překvapení jsem našel spoustu bezschránkatých chrostíků, což jsou malí vodní bezobratlí tvorové. Z jejich početného výskytu jsem si říkal, že to s řekou nevypadá tak špatně. Do televize i novin jsem pak říkal, že z mého pohledu ta situace není zase tak zlá, protože bentická složka vody (tj. oži­vení dna toku) se zdála být v pořádku. Posléze mě ale kontaktovali kolegové z Brna, kteří mi říkali, že byli na úseku u Hustopečí několik dní přede mnou a že tam pozorovali rapidní úbytek živočiš­ných druhů a že podle nich uniklý kyanid nějaký dopad na bezobratlé rozhodně měl. Já jsem ale byl na jiném místě a hlavně jsem lovil jen u bře­hu, z toho se nedaly dělat nějaké vědecké závěry. Za čtrnáct dní mě pak pozvali kolegové z Valaš­ského Meziříčí, abych s nimi na Bečvu zase jel, že by se rádi přesvědčili o tom, jaké jsou skutečné dopady havárie. Tak jsem tam s nimi jel, na něko­lika lokalitách jsme odebírali bentos, mluvili jsme s místními lidmi i rybáři, ale žádné dramatické změny ve složení zoobentosu jsem nezaznamenal, ani pod výpustěmi z Dezy, ani pod výpustí z ka­nálu u Juřinky, na který se tou dobou soustřeďo­vala pozornost vyšetřovatelů. Já jsem pak napsal do Deníku Referendum článek, že tedy podle mě Povodí řeky Moravy, jakožto správce toku, neodvedlo dobrou práci a neodebralo vzorky tak, aby bylo možné přispět k identifikaci toho, kdo havárii zavinil. Mluvím o biologických vzorcích, nikoliv chemických. Tam vznikl problém, že se rychle po havárii začala napouštět z přehrady Bystřička voda, aby se kyanid v toku naředil. To je samozřejmě správně, ale pokud se odeberou vzorky až po delší době, tak je situace už jiná, než byla ve chvíli nehody. Vzorky se musí odebírat co nejdříve. Takže není sice pravda, že by se vzor­ky neodebíraly, ale odebíraly se pozdě a ne vždy na správných místech. To potvrdil i pan profesor Holoubek, který se zaměřoval na chemickou ana­lýzu celé události.

Dá se podle vás nade vši pochybnost určit, od­kud kyanid vytekl a kdo ho do řeky vypustil?

I mě se na to ptali reportéři z České televize, jestli se dá určit, odkud to bylo, jestli to byla výpusť u té Juřinky nebo jestli to vyteklo někde jinde. To se opravdu dá velmi těžko říct, je to spekula­tivní a hlavně nám nikdo k tomu neřekl spoustu dalších informací. Bez nich ale těžko můžete něco s jistotou říct. Policie na to dala embargo, pak zase řekli, že embargo není, ale stejně nikdo nebyl ochoten sdělovat žádné informace. Dnes se poma­lu ukazuje, že vzorků, především chemických, bylo odebráno poměrně hodně, ale nevhodným způso­bem a zřejmě pozdě. Přímo na místě byli opa­kovaně reportéři z České televize a ti mi říkali, že našli snad pět výpustí. My jsme na Bečvě pak v listopadu prováděli monitoring, který ukázal, že v podélném profilu řekou nebyl zjištěn zásadní úbytek taxonů, resp. gradient v počtu taxonomic­ké bohatosti, který by poukazoval na jednoznačné zasažení fauny zoobentosu havárií. Naopak bylo vidět, že ta řeka žije, rozhodně nebyla mrtvá. Me­diální obraz havárie, která poškodila celý vodní biotop a podmínky pro všechny na vodu vázané organismy na zhruba 40 kilometrech toku je tedy zbytečně dramatický.

Thumbnail # Vědci objevili v hlubinách moře neznámé druhy ryb, které by se v mělčích vodách rozpadly
Mohlo by Vás zajímat:

Vědci objevili v hlubinách moře neznámé druhy ryb, které by se v mělčích vodách rozpadly

Takže to není řeka zničená na dvacet let, jak se někdy psalo v médiích?

Rozhodně se nedá říct, že by ta řeka byla mrtvá a zdevastovaná na desítky let. Např. v roce 1964 byla otrávená kyanidy řeka Jihlava, a to byla sku­tečně totální otrava řeky. Znovuoživování postiže­ných úseků trvalo tehdy téměř rok. Bečva po této události vypadala ale diametrálně jinak než Jih­lava, nebyla totálně vytrávená jako tehdy Jihlava. Samozřejmě výjimkou je těch 40 tun uhynulých ryb. Bečvu asi zachránily deště a následný příval vody, který kyanidy naředil. My vlastně dodnes ani nevíme, kolik toho kyanidu do Bečvy uniklo, to se dá jen teoreticky odvozovat. Nicméně kolega našel v nadjezí u Oseku nad Bečvou v řece živé velevruby tupé, což jsou sladkovodní mlži velmi náchylní na kvalitu vody. Takže i to je jasný ukaza­tel, že to nakonec nedopadlo takovou katastrofou, jak se možná někteří domnívali. To nic ale nemění na tom, že tam ten kyanid vytekl a že došlo k eko­logické újmě na ekosystému řeky Bečvy.

Jejíhož pachatele se tedy už zřejmě nedozví­me…

Víte, mě se na tom nelíbí, že se tajila třeba ta havárie v Deze a že ten podnik vyloučili už do­předu, to jsou skutečně podivné věci. Rovněž třeba experiment s fluoresceinem, který na Bečvě prováděl soudní znalec, je sice zajímavý, ale problém je, že to už bylo za zcela jiných podmínek a za jiného průtoku vody, takže nevím, jestli se takto dá něco zjistit. Určitě nelze takto simulovat tehdejší situaci, ta byla úplně jiná. Já se osobně domnívám, že pokud na ně­koho vyšetřovatelé ukážou, tak to nebude podlo­ženo zcela relevantními důkazy. Nechme se ale překvapit, třeba soudní znalec i vyšetřovatelé ví něco, co nikdo jiný neví. Jsou nějaké vzorky, které byly odebrány nezávisle, tak třeba je má policie k dispozici. Můžeme jen doufat.

Thumbnail # Severoatlantský oceánský proud se může zastavit, změní to počasí na celé století
Mohlo by Vás zajímat:

Severoatlantský oceánský proud se může zastavit, změní to počasí na celé století

Rybáři už naštěstí vysadili nějaké nové ryby, to je asi dobře, ne?

Jak se to vezme. My jsme během monitoringu zjistili přítomnost generačních ryb, přestože starší ryby byly zasaženy havárií mnohem více než plůdek ryb. Zjištěný výskyt přeživších generačních ryb většiny druhů ryb dává předpoklad pro vznik nových ročníků, obnova původního společenstva bude ale samozřejmě chvilku trvat. Nicméně pří­rodě blízký charakter prostředí řeky Bečvy výraz­ně podle mne napomůže přirozené obnově rybího společenstva. Ale proč honem nasazo­vat nové ryby, když se ta řeka i ryby umí přirozeně obnovovat samy? Problémem je, že rybáři chtějí lo­vit a sami mi přiznali, že kdyby tam nedosazovali nové ryby, tak tu řeku sami kompletně vyloví. Ale to je prostě už trošku něco jiného, než že ta řeka byla zničená. Tady jde o to, že někdo chce mít dost ryb na lovení. Z vědeckého a přírodovědného hlediska ale není nutné tam cokoliv vysazovat.

Opusťme teď téma Bečvy a podívejme se na stav našich řek obecněji, jak jsme na tom, jsou řeky znečištěné více než v minulosti?

Vezměme si jako příklad řeku Moravu. Studo­val jsem v Olomouci ještě v době před revolucí a v Moravě jsem v rámci své diplomové práce odebíral vzorky zoobentosu. V té době zde fungo­valy cukrovary a ty každoročně vypouštěly do řeky spousty rozložitelných organických látek. Na ty re­agovaly rychle vláknité bakterie rodu Sphaerotilus, které v podobě silných slizovitých nárostů totálně porostly dno Moravy. Ty jednak přidusily trochu to dno, ale hlavně poté, co skončila řepná kampaň, masově odumřely a vyčerpaly dostupný kyslík, takže ho bylo ve vodě málo a díky tomu ovlivnily negativně další živočichy. Dnes už nic takového neexistuje. V devadesátých letech minulého století se začaly stavět čistírny odpadních vod a řeka je díky tomu podstatně lepší. Čistírny mají vysokou účinnost, odstraňují více než 95 procent organic­kých látek, které pocházejí primárně ze splaško­vých vod, ale dokáží účinně odstraňovat i dusík a fosfor. Řeky jsou proto mnohonásobně čistší a objevují se zde opět druhy, které zde dlouhá léta předtím nežily. Z hlediska klasického chemického znečištění jsme na tom tedy lépe. Co je daleko hor­ší, jsou nejrůznější léčiva či pesticidy v povrcho­vých i podzemních vodách. Dnes se do řek dostává obrovské množství léků a jejich reziduí, které odchází z našich domácností. Jsou to různá anti­biotika, antikoncepce, antidepresiva, spousty léčiv a nikdo neví, jaké to má vlastně účinky na vodní organizmy. Navíc takto vznikají bakterie s resi­stencí vůči těmto látkám a ty se mohou dostávat dále i do podzemních vod. Toto „lékové“ znečiště­ní je dnes považováno vědeckou komunitou za nej­závažnější. Čistírny odpadních vod jsou schopny tyto látky zachytit jen z části, některé více, některé skoro vůbec. Je to nový fenomén, který nahradil to původní klasické znečištění. Lidé vidí znečiš­těnou řeku, že tam někde plavou PET lahve nebo nějaké obaly, ale to není hlavní problém, problém jsou tyto neviditelné látky, jejichž účinky na živé organismy nikdo přesně nezná. Je kolem toho obrovská diskuse mezi odborníky, jestli stojí za to investovat velké prostředky a zlepšit čistírny tak, aby byly schopné tato léčiva odstranit. Antibiotik a různých léků jsou tisíce, to není vůbec jednodu­ché s něčím takovým začít a bude to stát obrovské peníze. Takže je tady druhý přístup, který říká, že bychom se měli spíše zaměřit na nadužívání těchto léků. Zkrátka, aby jich v oběhu nebylo tolik a aby s nimi lidé neplýtvali a nevyhazovali je do odpadu. Cílem je mít méně léků a méně odpadu v řekách. Z hlediska chemie je toto největší problém. Dalším problémem je přetrvávající nevhodný stav většiny vodních toků, které byly v minulosti zregulované.

Thumbnail # Že ryby necítí bolest, je rybářský mýtus
Mohlo by Vás zajímat:

Že ryby necítí bolest, je rybářský mýtus

Myslíte stavbu nových přehrad, o kterých teď uvažuje vláda?

Nejde jen o přehrady. Morava, Bečva a spousta dalších řek mají např. hrozně moc jezů. Ty jezy se stavěly už v 60. a 70. letech, a řeka se díky jim frag­mentovala. Všechny ostroretky, parmy a další ryby, které byly zvyklé plout proti proudu, nebyly schop­né překonat tyto překážky a tak zůstaly pod prvním jezem. Spousta řek je regulovaných, zahloubených, mají betonová koryta, takže když dojde k velkým srážkám, tak voda odteče korytem pryč. Nezůstává v krajině a nevsakuje do podzemních vod, plyne jen rychle bez užitku někam mimo území republi­ky. My potřebujeme, aby se voda držela v krajině. Musíme úplně jinak přistupovat k vodním tokům, snažit se, aby řeky komunikovaly více s okolím, aby meandrovaly, obecně abychom zpomalili odtok vody. Nesouhlasím ani s těmi velkolepými plány na stavbu přehrad, které jste zmiňoval. Přehrada by měla být úplně to poslední řešení, mělo by se nej­prve začít s drobnými úpravami krajiny a nikoliv se stavbou přehrad. Jde o to, že přehrady mají různou funkci, která se ale neustále mění, jak je to zrovna potřeba. O přehradách se říkalo, že chrání proti povodním, teď zase, že zadržují vodu, mají vyrábět energii a současně sloužit k rekreaci, prostě je tam spousta funkcí a vždycky se vytáhne ta, která se zrovna hodí. Třeba jedna přehrada má stát v Běl­kovickém údolí. Bělkovický potok byl přitom v roce 2019 naprosto suchý, to bylo vyschlé koryto. Pokud má tenhle potok napájet přehradu, tak to opravdu nevím, jestli bude možné. Olomoucko je zásobeno převážně podzemní vodou, takže my potřebujeme spíše dostat vodu do podzemí, než ji zadržovat v přehradě. Budováním přehrad stav podzemní vody nijak nezlepšíme. Výstavba nových přehrad není a nemůže být jediným řešení problému nedostatku vody, primární je hledat způsob, jak napravit nedobrý stav naší krajiny z hlediska hydrologické bilance, jak zajistit dostatek vody v naší krajině. A toho docílíme právě cestou menších opatření a úprav krajiny.

 

 

 

 

Další články

Zavří­t reklamu