válkaČeskoslovenskoobjevy

Ani komunismus, ani kapitalismus. Československo v roce 1968 razilo takzvanou “třetí cestu”

Ani komunismus, ani kapitalismus. Československo v roce 1968 razilo takzvanou “třetí cestu”
Zdroj: rozhlas.cz
+ 5 fotek+ 6 fotek

Za socialismus s lidskou tváří. Tak znělo heslo obrodného procesu v Československu v roce 1968. Navrhovaný systém fungování společnosti měl být alternativou ke kapitalismu či sovětské formě socialismu. Jednalo se o propojení toho nejlepšího z obou protichůdných systémů.

Václav Pokorný 14. května 2019

Druhá polovina 60. let proběhla v socialistickém Československu ve znamení pozvolného politického uvolnění. Lidé se pomalu začali vyjadřovat ke stavu společnosti, ve které žili. A ten rozhodně nebyl dobrý. Od základních nedostatků v zásobování obyvatelstva až k pošramoceným vztahům mezi českým a slovenským národem. I v Komunistické straně Československa začaly sílit snahy o odvolání tehdejšího generálního tajemníka Antonína Novotného, kterému byla připisována hlavní zodpovědnost za tento stav. Vše vyvrcholilo v lednu 1968 na zasedání ÚV KSČ, kdy byl Novotný odvolán. Tímto byl nastartován proces, který vešel do dějin jako takzvané „pražské jaro“.

Zahájila jej postupná výměna funkcionářů na všech úrovních a obnovení svobody slova. Nové stranické a státní vedení v čele s Alexandrem Dubčekem provádělo demokratizační změny ve společnosti, které spočívaly v předání části rozhodovacích pravomocí demokraticky zvoleným společenským strukturám.

Československo v roce 1968 procházelo nejen politickým uvolněním, ale také přípravou na ekonomickou reformu. Ta měla změnit plánované hospodářství, jež se už počátkem šedesátých let dostalo do krize, v částečně tržní ekonomiku, podobnou, s jakou experimentovala Titova vláda v socialistické Jugoslávii.

Do popředí se dostal ekonom Ota Šik (1919–2004), který přibližně od roku 1963 chystal reformu. Šik se snažil propojit plánované hospodářství s trhem. Podniky se měly postupně osamostatnit, samostatně měly působit na trhu, v jejich čele měli stát odborníci, dnes bychom řekli manažeři, a postupně se šířila teze, že do řízení ekonomických procesů by neměla vstupovat komunistická strana.

V podnicích měla být rozhodující ziskovost a část tohoto zisku měla v podnicích zůstávat pro zvýšení platu zaměstnanců. Ztrátové podniky měly být přeorientovány na jinou výrobu a stroje převedeny do míst jejich dalšího využití. Jednalo se o ekonomický model, který měl být ukázkou nových možností aktivního zapojení lidí do společně vlastněných výrobních podniků a družstev.

Šik počítal s tím, že budou fungovat tři typy cen – fixní (pro energie a suroviny), limitované se stanovenou horní hranicí (pro klíčové strojírenské zboží) a volné. Řada podniků dostala možnost zvolit si druh cen pro svou produkci.

Převážná většina československých občanů připravované změny v ekonomické oblasti tehdy podporovala a byla jimi nadšena. Československé reformy však narazily na naprosté nepochopení sovětského vedení v čele s Leonidem Iljičem Brežněvem. Ten nehodlal připustit, aby se nové ideje v politické a ekonomické oblast šířily, a dal raději přednost gangsterské vojenské invazi. 21. srpna 1968 vojska států Varšavské smlouvy v čele s armádou Sovětského svazu vstoupila do Československa a ukončila tak započaté reformy.

Naprostá beznaděj a zklamání z dalšího vývoje ve společnosti donutily v následujících letech 250 000 československých občanů k emigraci na Západ. Emigroval i Šik, který se usadil ve Švýcarsku a přednášel tam o ekonomii. I v exilu rozvíjel vize třetí cesty. „Nechci pouze tržní hospodářství, nýbrž sociálně spravedlivé tržní hospodářství s ekologickými cíli. Spravedlnost zde znamená mimo jiné značný podíl zaměstnanců na podniku, na kapitálu,“ svěřil se před lety rakouskému týdeníku Profil.

Po sametové revoluci uvažoval o návratu do své vlasti. Chtěl se podílet na obnově zdevastovaného hospodářství. Jenže Československu na prahu 90. let už „třetí cesta“ nestačila a vydalo se co nejrychlejší cestou k privatizaci a tržnímu hospodářství.

Další články

Zavří­t reklamu