I beze slov žena svým pohledem říká vše.

I beze slov žena svým pohledem říká vše. | zdroj: time.com


Alžířanky byly nuceny odhalit se ze závojů. Vznikly portréty plné tichého vzdoru

TÉMATA: alžírská válka | ženy | náboženství | portréty

user-avatar

Simona Knotková

14. 03. 2020 | 12:00

V letech 1954 až 1962 probíhala alžírská válka, během níž se Alžírsko pokoušelo získat nezávislost na Francii. Jedním z mála fotografů, kteří tento konflikt zachytili, byl Marc Garanger.

Marcu Garangerovi bylo 25 let, když se jako fotograf přidal v roce 1960 k francouzské armádě. Mladý muž vyznával protiválečné postoje a přidat se k vojákům, kteří se snažili potlačit alžírské povstalce, pro něj představovalo nelehký úděl. Neměl ale na výběr.

Na výběr neměly ani ženy, které byly mezi dvěma miliony lidí z horských vesnic, jež napadla armáda generála Maurice Challesa. Aby měli vojáci pod kontrolou spojky rebelů ukrývajících se v těchto horských komunitách, rozhodli se všechny obyvatele přesunout do speciálně utvořených táborů. Ještě předtím bylo ale třeba vytvořit identifikační karty všech vesničanů.

"Přirozeně požádal vojenského fotografa, aby tyto karty vytvořil," vzpomínal Garanger po letech. "Buď jsem mohl odmítnout a jít do vězení, nebo jsem to mohl přijmout. Docházelo mi, jaké mám štěstí. Mohl jsem být svědkem, vyfotit to, co jsem viděl a co odráželo můj odpor k válce. Věděl jsem, že to, k čemu jsem nucen, mohu využít a mohu udělat snímky, které by říkaly opak toho, co se jimi autority snažily říct."

Ženy z vesnice byly berberského či muslimského původu a své tváře podle tradic schovávaly pod závojem. Pro focení je ale bylo třeba pochopitelně sundat. Alžířanky se tak rázem ocitly nejenom bez svého každodenního krytí, ale navíc před kupou naprosto cizích mužů z Evropy, s nimiž dosud nikdy nepřišly ke kontaktu. Právě tichý vzdor se odráží ve fotografiích, které Garanger vytvořil.

"Za deset dní jsem pořídil dvě tisícovky portrétů, to byly dvě stovky za den. Ženy neměly na výběr. Protestovat mohly jenom svým pohledem."

Zajímavostí je, že v roce 2004 se fotograf vrátil na místo činu a vyhledal ženy, které před lety nezapomenutelně zvěčnil. Od mnohých se dozvěděl, že portréty z identifikačních karet byly jedinými fotkami, které během svého života vlastnily. Byly to zrovna i tyto snímky, které francouzskému fotografovi zajistily největší věhlas.

user-avatar

Simona Knotková

14. 03. 2020 | 12:00

Zavří­t reklamu