válkaČeskoslovenskoobjevy

6 děsivých soch, které všechny uvádí do rozpaků

Blucifer

Blucifer. Foto: Eric Golub. Zdroj: Creative Commons

Blucifer. Foto: Eric Golub. Zdroj: Creative Commons

Blucifer je sám od sebe hrozivý. Ještě hrozivějším ho dělá jeho umístnění v těsné blízkosti denverského letiště, kde asi musí hodně pilotů i cestujících děsit. Abychom byli přesní – Blucifer se ta socha nejmenuje, oficiálně je veden pod názvem Blue Mustang. Při pohledu na něj se ale přirování k něčemu pekelnému prostě nevyhnete. Jako by nestačilo, že je kůň obrovský, modrý, stojí na zadních nohách – ještě mu k tomu všemu svítí oči jasnou červenou barvou, čímž je pekelný dojem dovršen. Socha je nakonec snad i prokletá, protože její tvůrce při práci na ní zahynul. Spadl na něj jeden z velkých fragmentů čtyřtunové sochy.

Žižkovská miminka bez obličejů

Miminka Davida Černého. Zdroj: Profimedia

Miminka Davida Černého. Zdroj: Profimedia

Davida Černého netřeba představovat. Pro jedny umělec s ojedinělým talentem, pro druhé noční můra. Žižkovská televizní věž je svým architetonickým řešením kontroverzní už dostatečně, a když na její tubusy Černý přidělal několik podivných figurek, stala se terčem kritiky ještě více. Velká černá miminka s vcucnutými obličeji lezou po věži nahoru i dolů, ovšem kvůli tomu, jak vysoko se nacházejí, jste děsivých detailů ušetřeni. Pokud jste ale fajnšmekry lebedícími si v bizarnostech, můžete tři takováto mimina vidět na Kampě. Podobné pocity vyvolává i další dílo Černého – svatý Václav na převráceném koni v pasáži Lucerna.

The Virgin Mother

Damien Hirst: The Virgin Mother. Zdroj: Profimedia

Damien Hirst: The Virgin Mother. Zdroj: Profimedia

Autorem této odvážné sochy je známý britský umělec Damien Hirst. Zobrazuje ženskou postavu, která je rozdělena na dvě poloviny, přičmež ta jedna dává nahlédnout doslova pod kůži: vidíme lebku, svaly, šlachy, tkáně i značně vyvinutý plod. Desetimetrové a třináctitunové dílo si nakonec koupil zámožný realitní magnát. Pyšně si jej vystavil před svým sídlem, ale asi nepočítal s tím, že s ním kvůli tomu přestane mluvit několik sousedů.

Plášť svědomí

Anna Chromy: Plášť svědomí. Zdroj: Profimedia

Anna Chromy: Plášť svědomí. Zdroj: Profimedia

Pražákům dobře známou sochu osoby sedící v objemném pláští (nachází se přímo u zdi Stavovského náměstí) má na svědomí rakouská umělkyně českého původu Anna Chromy. Kromě Prahy se tato skulptura nachází ještě v Salzburgu, Atenách a mnoha dalších městech. Dle autorky dílo vyjadřuje pouť, kterou si musíme projít, pouť, jejíž podoba je zformována naším svědomím. Spíše než existenční úvahy ale tato socha vyvolává úzkostné pocity.

Wang Saen Su

Wang Saen Suk. Zdroj: Wikipedia Commons

Wang Saen Suk. Zdroj: Wikipedia Commons

Buddhismus se zakládá na víře v reinkarnaci. Což je sama o sobě představa poměrně lákává a uklidňující – naše duše neumře a budeme příští život absolvovat v novém těle. Ne každý si uvědomuje, že předtím než člověk po smrti získá své nové tělo, musí se nejprve zhodnotit jeho hříchy a dobré skutky. Jestliže na vahách převažuje zlo, duše odchází přímo do pekla a tam se nachází tak dlouho, dokud nevykoupí svoje hříchy. Standardní postup, že? Ovšem pokud vás zajímá, jak to v takovém buddhistickém pekle vypadá, navštivte park v Wang Sean Suk v Thajsku, který ukrývá obrovské množství strašidelných soch a sousoší. Třeba člověk, kterému zúžily hrdlo, aby nemohl dýchat, jíst či pít. Jiné sochy jsou obětmi těch nejodpornějších mučících praktik nebo je ohlodávají šelmy či ptáci. Fuj.

Další články

Zavří­t reklamu