válkaČeskoslovenskoobjevy

Vzorky půdy z Měsíce přivezené čínskou sondou jsou mladší než ty z Apolla

Vzorky půdy z Měsíce přivezené čínskou sondou jsou mladší než ty z Apolla
Zdroj: Wikimedia Commons
+ 2 fotky+ 3 fotky

V prosinci 2020 přivezla čínská mise Chang'e-5 na Zemi 1,731 kilogramu měsíčních hornin. Jednalo se o první návrat vzorků z Měsíce po 44 letech a první analýzy ukázaly, že materiál je mnohem mladší než vzorky z Apolla.

Tomáš Chalupa 8. října 2021

Jak uvádí časopis Science, vzorky získané čínskou misí pocházejí z doby před 1,96 miliardy let plus minus 60 milionů let. Pozorování z oběžné dráhy naznačila, že zhruba takového stáří je Oceanus Procellarum – dávné lávové pole vzniklé při sopečné erupci. Stárnutí hornin tyto odhady zpřesnilo a potvrdilo, že jde o mladý terén.

„Samozřejmě, že slovo ‚mladý‘ je relativní,“ uvedl spoluautor studie profesor Brad Jolliff z Washingtonské univerzity. „Všechny vulkanické horniny, které Apollo nasbíralo, byly starší než 3 miliardy let. A všechny mladé impaktní krátery, jejichž stáří bylo určeno na základě analýzy vzorků, jsou mladší než 1 miliarda let. Vzorky z Chang’e-5 tedy vyplňují kritickou mezeru,“ dodal Joliff.

Mít takové potvrzení je důležité z více důvodů. Především je nyní možné studovat vzorky z období měsíční historie, které jsme dříve neměli k dispozici. Vědci tak lépe pochopí složení měsíčního čediče. Ve studii uvádějí, že nenašli důkazy o vysoké koncentraci radioaktivních prvků produkujících teplo v plášti, což byla očekávaná příčina erupce, která tento materiál dopravila na povrch. K vyřešení této záhady bude zapotřebí jiných vysvětlení.

Druhým důležitým aspektem této práce je skutečnost, že Měsíc slouží k odhadu chronologie mnoha dalších těles ve Sluneční soustavě. Čím lépe známe stáří terénů na Měsíci, tím lépe můžeme odhadnout i stáří Marsu, Merkuru a mnoha dalších měsíců a trpasličích planet.

„Planetární vědci vědí, že čím více kráterů na povrchu, tím je povrch starší; čím méně kráterů, tím je povrch mladší. To je pěkné relativní určení. Ale abychom mohli stanovit absolutní data stáří, musíme mít vzorky z těchto povrchů. Vzorky z Apolla nám poskytly řadu povrchů, které jsme mohli datovat a korelovat s hustotou kráterů. Tato chronologie kráterů byla rozšířena na další planety – například na Merkur a Mars – a říká, že povrchy s určitou hustotou kráterů mají určité stáří. V této studii jsme získali velmi přesné stáří přesně kolem 2 miliard let, plus minus 50 milionů let. Je to fenomenální výsledek. Z hlediska planetárního času je to velmi přesné určení. A je to dostatečně dobré k tomu, abychom mohli rozlišit různé formulace chronologie,“ vysvětlil Jolliff.

Další články

Zavří­t reklamu