válkaČeskoslovenskoobjevy

Středověký záchod byl přelomový vynález, sloužil i jako obrana před útokem

Středověký záchod byl přelomový vynález, sloužil i jako obrana před útokem
Zdroj: Wikimedia Commons

Středověký záchod, jinak známý jako prévét nebo záchodová komora, se často nacházel ve věžách většiny hradů. Nebyl větší než toaleta dnešní kavárny.

Tomáš Chalupa 25. července 2021

Stavba hradů byla vznešenou záležitostí a mohla trvat až 10 let, nemluvě o tom, že jejich výstavba byla poměrně nákladná. Například takový král Eduard I. málem přivedl britskou korunní pokladnu na mizinu, když na opevnění Walesu spotřeboval 100 000 liber, přičemž toalety byly hlavní prioritou při projektování.
Existovalo několik různých návrhů těchto místností. Odpadní šachty některých středověkých záchodů ústily z vnější strany pevnosti do příkopů nebo řek, zatímco jiné byly navrženy s vnitřními hradními kanály, které odváděly odpad do nádvoří nebo žumpy.
Jiné záchodové šachty zase vyčnívaly z hradní zdi. Otvory visely nad volným prostranstvím a nechávaly gravitaci, aby se postarala o zbytek. Vytesaný otvor od zadní části těla uživatele obvykle oddělovala dřevěná lavice.

Budování záchodů ve zdech paláce však nebylo jen kvůli pohodlí. Ve skutečnosti sloužily také jako překážka pro potenciální nepřátele.
Vybudováním záchodů se šachtami, které ústily do nádvoří nebo žump v okolí paláce, bylo možné udržet útočníky alespoň trochu na uzdě.
Tyto šachty však musely být postaveny dostatečně vysoko nad zemí, aby se nepřátelé nemohli vplížit dovnitř otvorem v záchodové komoře.,jako se to stalo v roce 1203, kdy byl obléhán francouzský palác krále Richarda I., Château Gaillard.

Ideální by samozřejmě bylo, kdyby odpad jednoduše spadl do řeky, kde by se jím nikdo nemusel zabývat, a tak byly některé hradní záchody postaveny vyčnívající nad strmým srázem. Bez tohoto luxusu se o exkrementy musel někdo starat, odstraňovat je nebo dohlížet na to, aby byly řádně promíchány s okolním příkopem. V tudorovské Anglii se této práci říkalo „gong farmer“ a tyto nešťastné duše musely pracovat pouze v noci, aby ostatní neodradily svou hnusnou prací.  Ačkoli byli tito lidé nuceni žít v izolovaných domech, dostávali údajně aspoň slušnou mzdu.

Největší nevýhodou středověkého záchodu byla skutečnost, že prakticky neexistoval způsob, jak se vyhnout zápachu. Ne vždy bohužel platilo, že středověké toalety měly okno, v takovém případě se spoléhalo na aromatizaci prostřednictvím bylin.
Některé prévéty byly také zhotoveny bez soukromí, tedy bez dveří nebo přepážek. Co se týče odpadu shromažďovaného dole, místní zemědělci často hromadili tyto lidské výkaly jako hnojivo.

Středověký toaletní papír se mezitím skládal ze svazků sena.  Inovace toalet trvala až do nástupu vnitřního vodovodu v polovině 19. století, kdy začaly vznikat záchody podobné těm, které známe dnes.

 

Další články

Zavří­t reklamu