válkaČeskoslovenskoobjevy

23letá Anežka Přemyslovna odešla spolu s dalšími sedmi dívkami ze šlechtických rodin do kláštera, což se stalo evropskou událostí roku

23letá Anežka Přemyslovna odešla spolu s dalšími sedmi dívkami ze šlechtických rodin do kláštera, což se stalo evropskou událostí roku
Zdroj: praha.eu
+ 12 fotek+ 13 fotek

Když 11. června roku 1234 vstoupila dcera českého krále Přemysla Otakara I. Anežka do kláštera, vzbudil její čin v tehdejší Evropě mimořádnou pozornost. Česká princezna byla totiž vůbec první královskou dcerou, která vstoupila do chudého církevního řádu a po zbytek života pomáhala nemocným, chudým a trpícím.

Václav Pokorný 12. listopadu 2019

Anežka Přemyslovna, zvaná Česká, se narodila mezi roky 1205 a 1211 jako nejmladší dcera českého krále Přemysla Otakara I. a královny Konstancie Uherské. Již jako dítě byla zasnoubena s Boleslavem Slezským a se synem císaře Fridricha II. Z obou sňatků sešlo z politických důvodů, a tak se Anežka rozhodla zasvětit svůj život Bohu. Ve svém rozhodnutí setrvala i poté, co jí rodina nabízela nové ženichy. Když měla být znovu obětována politice a provdat se bud‘ za císaře Svaté říše římské Fridricha II. nebo za anglického krále Jindřicha III., určila si svůj osud již sama.

Kolem roku 1232 zakládá Anežka s podporou svého bratra Václava I. špitál svatého Františka pro chudé a nemocné, a dává tak vzniknout špitálnímu bratrstvu, které bylo později povýšeno na řeholní řád křížovníků s červenou hvězdou. O rok později vznikají poblíž špitálu dva kláštery: mužský klášter menších bratří svatého Františka a ženský klášter řádu svaté Kláry. Celek těchto tří budov vytvořil první gotickou dominantu Prahy, která konkurovala sídelnímu paláci na Hradčanech.

Dalším významným dnem v Anežčině životě byl 11. červen roku 1234, kdy ve třiadvaceti letech vstoupila s dalšími sedmi dívkami ze šlechtických rodin do řádu klarisek, ženské odnože františkánů. Stala se tak první princeznou z urozeného královského rodu, která dala přednost duchovnímu životu před sňatky s nejmocnějšími muži tehdejší Evropy. Papež Řehoř IX. nešetřil na její adresu chválou a rady jí udílela i zakladatelka tohoto řádu svatá Klára z Assisi, která ji nazývala „sestrou ze všech nejmilejší“.

Několik měsíců po složení věčných slibů se Anežka stala z rozhodnutí Řehoře IX. abatyší kláštera. V této funkci setrvala až do smrti, i když v souladu se svou pokorou se v roce 1238 vzdala tohoto označení a přijala jen titul soror maior („starší sestra“).

Anežka proslula svou vzdělaností, dobročinností, milosrdenstvím a byla také významnou osobností politického a společenského života. Zemřela v březnu 1282 v klášteře Na Františku.

Legendy o jejím jedinečném životě se začaly objevovat vzápětí po její smrti. O svatořečení Anežky usilovala již Eliška Přemyslovna nebo císař Karel IV. Za blahoslavenou však byla prohlášena až v roce 1874, a to z podnětu pražského arcibiskupa a kardinála Bedřicha Josefa Schwarzenberga. Prohlášena za svatou byla 12. listopadu 1989 papežem Janem Pavlem II. Na její kanonizaci do Říma dorazilo neuvěřitelných deset tisíc českých poutníků.

Související články

Další články

Zavří­t reklamu