Příliš mnoho lidí bylo zmrzačeno lobotomií, než se přišlo na to, že procedura nemá žádoucí efekt

Příliš mnoho lidí bylo zmrzačeno lobotomií, než se přišlo na to, že procedura nemá žádoucí efekt | zdroj: lithub.com


18 podivných lékařských praktik z minulosti, které byste opravdu nechtěli podstoupit

TÉMATA: lékařské praktiky | lobotomie | medicína

user-avatar

M. Šindlauerová

5. 03. 2020 | 13:00

Nemůžeme to všem těm lékařům, léčitelům a vědcům mít za zlé - často se opravdu snažili jen pomoct. Že byly ale jejich metody často hodně divné, ba až barbarské, si nejspíš ani neuvědomovali. Z dnešního hlediska může lidstvo být rádo, že už věda opravdu hodně pokročila a valná většina neduhů se řeší mnohem humánněji a hlavně efektivněji.

Kouření

Tak jako se až do nedávna za neškodné považovaly elektronické cigarety, absolutní bezpečnost byla přisuzována i klasickým cigaretám. A nejenže byly dle tehdejšího rozšířeného mínění bezpečné, ale rovnou i léčivé. V pozdním 19. století a raném 20. stoletíse nikotinem léčily mnohé neduhy, předně pak astma.

Heroin

Heroin byl původně vyvinut jako náhražka mofia, které by bylo o něco méně návykové, a mělo i slabší efekt. Jenže výsledek se s představou úplně minul. Vyšlo najevo, že je heroin skoro dvakrát tak silnější opiát než morfium, a lékaři jej s nadšením začali používat ke zmírnění různých typů bolesti, nespavosti a kašle. Marketingově se heroin prezentoval jako "nenávyková substituce morfia" a jeho hrůzné dopady se začaly projevovat až v průběhu let, kdy způsobil závislostní epidemii mezi pacienty.

Pervitin

Metamfetamin neboli matroš či pervitin vyvinul japonský chemik v roce 1893. Dříve, než se přišlo na to, co látka skutečně způsobuje, se s oblibou využíval k léčbě astmatu a narkolepsie (permanentní pocit ospalosti) a také si jej zamilovaly ženy mající problémy s nadváhou, kterým měl údajně pomáhat zbavit se nadbytečných kil.

Lobotomie

Walter Freeman provádí lobotomii na pacientovi při vědomí skrze kost oční jamky. Zdroj: Medical Bag

Nemoci duše se léčí hodně těžko. Proto si mnoho vědců a lékařů pokládalo otázku, zda je možné ulehčit mentální utrpení i cestou chirurgického zásahu. Šlo hlavně o to, aby se čelní lalok oddělil od zbytku mozku – v tomto spojení prý tkvěl celý problém duševních poruch. První operaci tohoto druhu provedl roku 1935 portugalský lékař António Egas Moniz, který za objev nové metody léčby duševních nemocí získal i Nobelovu cenu. O značné zpopularizování chirurgického zákroku se postaral americký lékař Walter Freeman, který také přišel s termínem "lobotomie" (přesněji řečeno transorbitální lobotomie; Moniz svému zákroku říkal leukotomie). Zatímco Moniz přerušoval nervové spojení čelního laloku pomocí vyvrtání díry nejčastěji do spánku, Freeman k tomu používal dvě "tyče", které do čelního laloku vpravil přes horní část očních bulv. Desítky tisíc lidí podstopili dobrovolně i nedobrovolně tuto operaci, její důsledky se ale začaly projevovat postupně. Pacienti ztráceli po lobotomii zájem o život, trpěli vážnými apatiemi, neprojevovali žádné emoce, a dokonce dostávali epileptické záchvaty. V 50. letech 20. století byla konečně vyvinuta psychofarmaka – pacientům s lobotomií už ale pomoct nedokázala.

Tonik Vin Mariani

Představen byl tento nápoj roku 1863 a prezentoval se zároveň jako alkoholický nápoj a také jako zázračný lék snad na všechno. Asi to fungovalo, protože jeho kouzlu tenkrát podlehli třeba i Thomas Edison nebo papež. Nejspíš se nebudete příliš divit, když vám prozradíme, že za úspěchem nápoje stálo především jeho složení, jehož součástí bylo 6 mg kokainu.

Malarioterapie

Na počátku 20. století se pacienti trpící na syfilis léčili malarioterapií, tedy léčivou technikou, kdy jim byla injekčně vpravena do organismu malárie. Ta následně vyvolala vysokou horečku, jež měla údajně zlikvidovat buňky syfilisu, které nesnesly vysoké teploty. Okolo 15 % pacientů tuto praktiku nepřežilo, jiní se zase úspěšně vyléčili.

Železné plíce 

Pacient trpící obrnou byl až po krk zasunut do zařízení a důkladně utěsněn. Zdroj: wikipedia commons

Účinný lék na obrnu byl vyvinut až v 50. letech 20. století, do té doby byla obrna příčinou ztráty mnoha lidských životů. Dříve jednu z nejobávanějších nemocí na světě se kdysi dařilo poměrně úspěšně léčit dosti zvláštní metodou, která dostala jméno "železné plíce". Postižený jedinec s obrnou trpící dýchacími obtížemi si musel lehnout do velké železné skříně, která mu speciálním mechanismem v dýchání pomáhala. V této skříni mohl nemocný strávit několik týdnů, ale také let. Údajně zachránil vynález tisíce lidí, kteří nebyli schopni kvůli ochrnutí hrudních svalů dýchat.

Posezení v mrtvé velrybě

V 19. století se přišlo se žhavou novinkou v oblasti léčby revmatoidní artritidy neboli revmatu. Praktikovala se hlavně na jižním pobřeží Austrálie, kde si pacient dřepnul do rozkládající se mrtvoly velryby a poseděl si tam několik hodin (klidně i třicet). Prý to člověka na celý rok zbavilo revmatických bolestí kloubů. 

Tasemnicová dieta

Během viktoriánské éry byla docela populární hubnoucí technika, která se zakládala na pojídání vajíček tasemnice. Když se pak parazit v lidských útrobách vyvinul a dospěl, začal požírat vše, co strávník vložil do úst. Tím pádem mohl jedlík sníst neomezené množství jídla, a tasemnice uvnitř trávicího systému mu v tom asistovala. Tím se údajně mělo dospět k hubnutí. A zřejmě to funguje, protože příznivci této strategie se najdou i dnes, i když už v součanosti víme, jak nebezpečné tasemnice mohou být.

Nápoj s radiem

RadiThor. Zdroj: Flickr

Pokud jste toho názoru, že všechno jídlo a pití bylo dříve kvalitnější a lépe na tom byly i energetické nápoje, tak vás nyní vyvedeme z omylu. Kolem roku 1920 byl totiž k dostání produkt RadiThor. Ten neobsahoval extérmní dávku kofeinu a taurinu, jako to mají dnešní energy drinky, ale přechovával v sobě "opravdovou" energii – radium. Asi vás příliš nepřekvapí, že nápoj vymyslel student, kterého vyhodili z Harvardu. A jeho nápoj se navíc prodával se slogany "Věčné slunce!" a "Lék pro živé mrtvé!".

Mrtvolná medicína

Až do roku 1890 byly lidské ostatky součástí léků zcela běžně. Játra se například používala k léčbě epilepsie, léčivé účinky měly podle tehdejších představ hlavně krev, tuk, kosti a maso. Jedním z nejžádanějších medikamentů své doby byl třeba i přípavek z egyptských mumií, který pomáhal při epilepsii nebo krvácení.

Pouštění žilou

Díky klinickým zkouškám v 19. století se nakonec ukázalo, že staletá praxe pouštění žilou byla neúčinná. Zdroj: wikipedia commons

Z celého našeho seznamu vám nejvíce povědomé bude možná právě pouštění žilou, které se často popisuje i v umělecké literatuře. Je to jedna z nejstarších lékařských praktik, stará až 3000 let, a s různou míru úspěchu se používala při léčbě moru, epilepsie, neštovic a mnoha dalších nemocech. Spočívala v tom, že se pacientovi odebralo určité množství krve, což mu mělo pomoci v nastolení rovnováhy v organismu a v tvorbě nové, životabudičské krve. Některé vzácné nemoci se tímto způsobem léčí dodnes (např. hemochromatóza, tedy nadměrné ukládání železa do tkání), lékaři se ale spíše přiklánějí k nebezpečným důsledkům pouštění žilou, které mohou způsobit infarkt, vykrvácení nebo infekci.

Rtuť

Dnes už si riziko rtuti plně uvědomujeme, dříve si z tohoto nebezpečného prvku ale nikdo hlavu příliš nedělal. Rtuť (i při pouhém vdechování) vážně poškozuje vnitřní orgány, nejhůře dopadají plíce a ledviny. Po několik staletí se ale běžně přidávala do léků na syfilis nebo chřipku.

Krokodýlí trus

Staří Egypťáné byli známí i svou vynalézavostí v oblasti medicíny; na svědomí mají i značně neobvyklou metodu, jak zabránit nechtěnému těhotenství. Byla to taková svérázná antikoncepční metoda. Stačilo prý jednoduše vložit do vagíny krokodýlí exkrement, a mohlo se skotačit. Neexistují zmínky o efektivnosti této praktiky, zato není pochyb o tom, že to byl značně nebezpečný a naprosto nehygienický nápad.

Arzen

Arzen je jedním z nejstarších léčebných prostředků, a pomáhal lidstvu v boji s nemocemi až do pozdního 20. století, kdy byly objeveny jeho toxické účinky. Do té doby se ale běžně přidával do různých tinktur, balzámů a tablet k léčbě celé řady zdravotních problémů; nejčastěji pomáhal v případech syfilisu.

Pneumonolýza neboli plombování

Rentgenový snímek starší ženy, která podstoupila pneumonolýzu. Zdroj: wikipedia commons

Když ještě neexistoval žádný lék na tuberkulózu, uchylovali se lékaři k tzv. plombování, tedy že mechanicky uzavřeli vstup vzduchu do plic. Věřili, že tím, že plíce nebude fungovat, si dostatečně "odpočine" a začne se sama regenerovat. Onu plombu obvykle tvořily gázy, guma, parafín, nebo dokonce pingpongové míčky. Byla to nesmírně nebezpečná metoda, jejíž aplikaci nepřežilo mnoho pacientů kvůli infekci a vykrvácení.

Pasta z mrtvých myší

A Egypťané ještě podruhé, protože jak jsme si již řekli – byli to opravdu vynalézaví lidé. Bolesti zubů například řešili speciální pastou z myších mrtvolek, kterou aplikovali na postižený zub. Asi nebylo překvapením, že si od bolesti příliš neulevili, ale naopak ještě dostali infekci.

Hemiglosektomie

Pod pojmem hemiglosektomie se rozumí chirurgické odnětí části jazyka, což se praktikuje v některých případech i dodnes – například v případě rakoviny jazyka. Dříve se tím ale řešil úplně jiný problém: koktavost. Nejenže to nemělo žádný efekt, ale ještě to bylo i velmi nebezpečné.

  

 

 

 

user-avatar

M. Šindlauerová

5. 03. 2020 | 13:00

Zavří­t reklamu